Augustus, druhý ciesař, pán všeho světa, když ho Římané přijali, učinil dobré a znamenité čtyři věci: Najprvé, Římanóm drahost velikú v lacinost obrátil jest, a proto dali mu jméno Augustus, totiž rozmnožitel. Druhé, boje se, aby mu se Jeruzalém nezprotivil, dal [162]číslo strany ediceHerodesa za krále do Jeruzaléma. Třetie, že čtrnádctého léta svého královstvie kázal všechen svět popsati a dary sobě nésti. A toho léta Pán Kristus narodil se, a toho léta Herodes zbil dietky i syny své, neb jich nevymínil. Čtvrté, že múdré lidi v svú radu bral, neb rádci jeho byl Virgilius, Cicero aneb Marcus Tulius, kteří byli mistři i nynie všeho světa najvětší.

Tiberius, třetí ciesař, tento učinil znamenité dvě věci dobré. Najprv, soudce latinské po všem světě rozsazoval tiem úmyslem, aby rozumějíc, co se jim píše, lidu vuoli a rozkázanie Říman oznamovali. I proto rozkázal hlavním městóm ze všeho ciesařstvie, mládež výbornější na učenie do Říma aby vydali, aby tu, naučíce se múdrosti, potom uměli lid spravovati každý v svým jazyku. A za nich žádný nikdyž nevládl než učený. Druhé, Pilát, když mu psal divy o Pánu Kristovi, chvále ho, a pravě že z křiku na smrti třásl se Jeruzalém a země pode mnú, slunce se zatmělo, Longin prozřel, opona v chrámu se roztrhla. A mnozí ho ctí již za boha, prosím, ó, Tiberii, i ty ho přijmi za boha s Římany, neb co píši, právěť jest. To když Tiberius oznámil Římanóm, řekli jsú Římané: Když jest námi pohrdal a u nás těch divuov nečinil, také na něho