[333]číslo strany rukopisumilostivost každý den ukazoval. Najprv, chudým každému, co mu ten den stačilo, dávaje. Druhé, vězně sám navštěvuje. Třetie, s radú myslil každý den o obecní dobré, aby něco polepšeno bylo obecnieho.
Marcus Antonius, patnádctý ciesař. Za něho se počeli velmi protiviti mnoho zemí, i nechtěje řemeslníky hýbati, ani chudinky šacovati, sám své poklady dával, ženu zastavil i děti, a potom to desatero se jemu navrátilo. Tak byl pokojný, že nikdy ho žádný neviděl radostného ani zamúceného, a uměnie byl velikého. Počeli za něho ciesařstvie dělati, ale však při něm při samým ostalo jest.
Gamedius, šestnáctý ciesař, muž přezlý bohóm, lidem i hovadóm, raduje se u vylévánie krve lidské, Římany darmo mrtvil i křesťany, lakomý, každému bera, kto měl, smilný, pannám neodpúštěl ani paniem, kterú viděl, tu chtěl mieti. Umřel v chlévě, zadusiv se, a po jeho smrti lidé bohóm chválu vzdávali. Čtrnádcte let kraloval.
Bevispertinaus, sedmnádctý ciesař, člověk na staré kolena na ciesařství vsedlý a bezděky na to vprošený, prošen jsa od Říman, aby syna svého jim učinil ciesaře, nechtěl svoliti, ale však potom to stalo se. Jedné šest měsiecóv kraloval.
Severius, osmnádctý ciesař, tento byl člověk slepě smělý. Když Anglia se jemu zprotivila, té dobyl, křesťany velmi hubil a mnoho mučedlníkuov za něho naděláno. A kraloval jest sedm let.