Antonius Caracella, devatenádctý ciesař, syn Severuov, otce horší. Najprv s kým co umluvil, nic nedržel, takže lidé jeho za mistra nad lháře měli. Druhé, že macochu svú vzal sobě za ženu a s ní bez studu přebýval a aby zlosti mohl lépe pachtiti, jel do Judy a tam od svého služebníka zabit jest a na tomto Juliuov rod zminul jest, neb bohóm svým slibuov nezdržel jest, co umluvil s arabskými.

Martinius Římanín, ciesař dvadcátý, vyvolený ode všeho lidu římského, počel ukrutný býti a všecka královstvie šacovati [165]číslo strany edicei Římany. Vidúc to, Římané zjednali, že služebník jeho jej zabil, kraloval devět měsiecóv. Tento byl síhl na modlu Jonis, chtěje slúp zlatý vzieti, zabráněn jest od Říman a potom zabit.

Antonius Marcus, dvadcátý první ciesař, náramně ciesař zlý. Najprvé, že čarodějníky miloval. Druhé, křesťany hubil. Třetí, žádná žena neměla před ním pokoje, by ji nechtěl, ani muži, ani hovada. Čtvrté, kdy měl v noci čertici sucuba, aby s ní spal. Nedal po Římu nikdyž zvoniti, i s mateří přebýval, a když umřel, Římané táhli jeho tělo po blátě, řkúc: Poněvadž se nemohl nasytiti v životě nečistotě, nechť se nasytí po smrti. Pochován tu, kde stínáme, pochovali.

Aurelius, dvamezcietmý ciesař prudce od Říman volený proto, že Persia byla se jim zprotivila, kterú jest brzo podrazil. Pád jich panství držal ciesařství krásně u velikém pokoji až dotud, dokudž nepočal křesťanuov náramně hubiti, kterým tak byl veliký nepřietel, že zvěděv, že Monea, matka jeho,