Duostojenstvie božské jest každé duostojenstvie, které jest na nebi i na zemi, neb od něho každé duostojenstvie pochází, i proto každým duostojenstvím muožem ho jmenovati, totiž králem, biskupem, mistrem, řemeslníkem, a o tom krátce pověda, učiním konec. O milým Pánu Bohu jeho velebnosti žaluje, že bych rád mnoho dobrého všemu světu učinil, ale že sem tak utištěn biedami od husákuov, že nic dobrého nemohu učiniti. Toto k Vašie žádosti dělám a nic od Vašie Jasnosti nemám, ani čekám a rád bych ven z země a pro nepokoje nemohu, rač mi pomocník býti, pane nebeský. Čtyřikrát sem od nich tráven. Páté, nedopúštěj, rač mě zachovati od jich zlého myšlenie, ať jinde tvú velebnost chválím a lidem prospievám k jich spasenie.

Ušlechtilost milého Pána Boha jest ušlechtilost ze čtyř věcí znamenaná. Najprvé, z krásné osoby jeho, blaze těm, kto v ni patří. Druhé, z překrásného komonstva anjeluov svatých, kteří jej chválé, jemu s poctivostí slúží a jej jako hvězdy okolo slunce okrašlují. Třetie, neb od jeho šlechtilosti všechna šlechta béře okrášenie. Čtvrté, neb vždycky jednostajnú krásu má a jsa najstarší, nikdy od mladosti a od zdraví neodejde.

Ciesařstvie božské jest, ciesařstvie dělé se od jiných smrdutých králuov v sedmi věcech. Najprvé v tom, že všeho světa v ničemž nepotřebuje, ale svět jeho potřebuje