božské. Ačkoli sluší k tomu i bázeň, proto aby naděje přílišná nezmeškala tebe k spasenie a neminula a naděje, aby bázeň neutlačila. Šesté přirovnati se lotru kajíciemu, totiž Dismasovi, který nikdy nic dobrého neučinil, jediné že řekl: Pane, rozpomeň se na mě v tvým královstvie, a spasen jest. Též pro tvú pokoru na smrti bohdá vezmeš spasenie. Sedmé, umučenie Pána Krista mieti před očima, hleděti na korunu trnovú a znamenati, že jest měl větší bolest hlavě než Vaše Jasnost bude mieti, hleděti na rány ukrutné a kterak život těžce visí, že nelze ani státi, ani ležeti, ani seděti, než na hřebících viseti, ale každý nemocný muož aspoň seděti, mezi peřinami ležeti umrskaný, ubitý, uplvaný, tak že dí Jeremiáš: Ó, vy všickni, kteříž jdete po cestě, vizte, jestli bolest jako bolest má. A tu jeho svaté bolesti vážiti, že jest viece trpělo čisté tělo z Panny narozené, než tvé hřiešné, smrduté. Osmé, děkovati milému Pánu Bohu, ze všeho dobrodinstvie zvláště, že oči slúžily do smrti ruce, nohy a všecko tělo a jiným nic. Hanby světské té zbavil, jídlem, pitím do tvé smrti hojně krmil, jiné nic. Deváté, pamatovati, že jest vykročenie bez navrácenie a všecky věci Vašie Velebnosti bez navrácenie se skonají, vedlé oné řeči Pána Krista: Dokonánoť jest. Již člověk sobě viece nezaslúží a již tak zahyne, jako by nikdy na světě nebyl. Desáté, že člověk, ještě vídá se na světě, vie, co jest, a po hodně duch rozumu nevie, kde vykročí, neb neví, jestli hoden milosti božie čili hněvu božieho, k nebi li, čili k peklu bude přisúzen. Jedenádcté, k tomu jestliže Pán Buoh z nemoci by pomohl, polepší života