Potom sjedú se páni čeští, aby volili krále, i volé pána Jiříka, té chvíle správce Českého, za krále, řádným a jednostajným volením. A potom řádným korunováním bude kralovati v Čechách pokojně. Až potom zbúří se páni, totiž pán Zdeněk, pán Rožnberský, pán Švamberk, pán Plavenský, pán Dobrohost a papež a král uherský, pan Burian, páni Štěpánovcové i jiní proti králi Jiřiemu pro některaká práva, a zdá mi se, že najviece pro vieru. I budú války náramně tuhé, které potom, buohdá, snad v České kronice psáti budu, a ty války ještě stojí, totiž léta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého, o svatým Martině. Ale o skutcích svrchupsaného Fridricha, a o minci zlé, a o jeho vězení, kterak jsú ho jali vídeňští, a král český, král Jiří, jeho z vězenie vysvobodil, a o bojích kniežat bavorských tuhých, totiž knieže Ludvíka a bramburského, to jinde má miesto, i proto tuto opustím. A s tiem buď konec všie kronice až do mých časuov, totiž mistra Pavla z Prahy, mistra Žídka řečeného, doktora a mistra vídenského, krakovského, padevského, bononského i někdy pražského právě a nad jiné kronikáře složené.

Deo graciascizojazyčný text