Druhé a šedesáté, znamenie po čem ukrutný král, že jest ukrutný, má se poznati, že po osmi věcech. Najprvé, že všecky věci vedlé své vuole jedná a řídí, a nedá sobě žádnému raditi, ani chce práv požívati. Druhé, že dobré utiskuje a zlým pomáhá, taká byla Jezabel, že utiskovala božie proroky, Baal s nimi se milovala, a potom koňmi roztlačena. Třetie, že mají v nenávist ty, kto je trescí. Tak Senacherib každého zabil, kto jest jeho trestal, tak Herodes zabil svatého Jana trescícieho. Čtvrté, že vysoké lidi tlačí a nízké, zlé své pochlebníky vyzdihuje. Páté, kdy mají krev vylévati, pleší a radují se, v svým srdci mnějíc tiem své povýšenie. Šesté, co slíbí, nesplní, neb lstivě slibují, tak farao mnoho sliboval Mojžiešovi a nic jest nesplnil. Též Herodes sliboval třem králóm Pánu Kristovi se klaněti ne proto, aby se klaněl, než aby ho dojda zahubil. Sedmé, svaté lidi hubiti lechce, k žádosti něčí, tak Pilát k žádosti lidu židovského nevinného a svatého Pána Krista zpíchal a zabil. Osmé, že druhdy Pán Buoh tak jeho zatvrdí, že žádného neuposlechne, až i padne, toho jest duovod na faraonovi.

Šedesáté třetie, o hněvu královském múdří praví, že král neměl by nikdy hněvu bráti na své srdce, ani tváře hněvivé okazovati. A Seneca o tom mnoho mluví, pravie, že král na všecko bez hněvu jednati. Ale já to takto rozdělím, že nemá se hněvati i má se hněvati. Nemá se hněvati najprvé proti dobrým, aby hněvem