a radu Otce svatého přijíti. To by bylo najužitečnější Vašie Jasnosti, neb tiem Vaše Jasnost setrvá a jinak nic. Jinak nechce li úmysl jíti, Vašie Velebnosti, v hlavu sjednánie v řádích a u vieře s jinými králi a kniežaty křesťanskými, tehdy myslete konečně vzdáti královstvie, a seďte na Poděbradech v své vieře u pokoji a račte věděti, že ciesař jest k tomuto královstvie najpřirozenějšie. Najprvé, že jest strýc krále Ladislavóv. Druhé, zápisem, kdyby sešli dědicové čeští, aby na duom rakúský spadlo. Třetie, kde osiřie královstvie, muož ciesař brániti volenie krále, neb jest to naň spadlo, by nebyl příbuzen jinak k zemi, a jest člověk pokojný a povolný, vezmúc od něho některé sto tisíc s volí všech pánóv, račte ho zmocniti raději než koho jiného, neb on jest prostě pomezí a nebude hleděti žádných kryfuov jako by snad jiní hleděli hned Vaši Jasnost strčiti. Dále psáti nebudu, ale ústně, bude li Vaše Jasnost žádati, poviem.

Šedesáté a sedmé, o pamatování na smrt svú a časté myšlenie na ni, kterak hořká jest pro osm věcí. Najprvé, pro opuštěnie zde zbožie velikého, kterého jest člověk dobýval s nespravedlností velikú, s lakomstvím a s prací těžkú. Druhé, pro opuštěnie cti veliké královské, ano, zde cti velebí každý skutek králuov až do nebe, a tam nevieme, co bude. Třetie, pro opuštění ženy líbezné a dětí. Čtvrté, pro velikost hřiechuov. A kto skuoro v křesťanstvie většími hřiechy opleten než králové, pod kterými se veliké krve prolévání stává, že mnoho tisíc sejde pod jedniem králem, pro svú zlú vuoli, útisky chudince nespravedlivosti všecka, prolévanie krve svatých lidí a mučedlníkuov volajících: