léta pravého neměli, tak že sem v létě musil topiti, země též nám luoni málo ovoce dala, a letos nic, ale letos žádného chutného. Potom zaklíná, aby ani hovada, ani lidé ne tak se rodili plodu svého a to jest tak, neb hovada mrú, a skrze jiné lúpeže tak zhynul, že málo dobytkuov a to nezdraví v lidech, že vdov drahně jest nebo mnoho tisícuov mužuov již mordy sešlo jest, tak jest umenšeno. Potom žádá, aby meč jedl těla lidská, oheň pálil, to jest také voda topila. To tento týden bylo, že Vltava byla veliká, vsí mnoho pobrala, mlýny pobrala, tak že tento den, den svatého Dionisia, lidé v Praze křičí, chleba mieti nemohúce, kterého i já nemám, než zajatej krajéc. A krátce mluvie každý múdrý, rozumný i Vaše Jasnost, kterak zle stojí, i protož pomyslete na jiné cesty, a budete li mne žádati, ukáži Vám, buohdá, upřímé a spravedlivé, aby se nevadili po Vašie Jasnosti.

Šedesáté a šesté, o nápadu královstvie po Vašie Jasnosti smrti. Prvé nic, neb blahoslavenstvie klade Bibli ležeti králi v hrobiech králových, totiž vládnúti v pokoji královstvím až do smrti a po smrti schovanú býti s slavností od lidu a nebyti prvé složenú s královstvie od lidí než od Pána Boha. I protož nápad najprvnějšie jest vždy na Vaši Jasnost a na syny. A jakož svatý Jan dí: Drž, což máš, ať koruny tvé jiný nevezme, měj s hlavami raději činiti, totiž s papežem a s ciesařem, nežli s ocasy a jim milostivě se poddati a státi až na věky neb ovci nenie lechčejší smrt od vlka nebo od přítele, obé bolí a spieše ocas by hleděl pohltiti než hlavu, a proto pokořiti se