utěšenie lidem rozumným. Najprvé, že vezme potěšenie z jeho skutkuov spletených a nerozumných, a z toho pozná při sobě dar božie, že má rozumnost a poznánie jasné skutkuov svých, co má činiti. Ale blázen nic nezná, ani přikázanie božieho, ani páteře, ani řeči své, ani skutkuov svých, ani bezpečenstvie. Druhé, že vidí na něm mrknutí na těle i na oči, neb blázen nemá nikdy očí jasných, ani těla, zpuosobného pro zkaženie mozku, a jest skuoro jako hovado, nic sobě neuměje zpuosobiti, a tak jako by od anjeluov dělil se. Ale rozumnej člověk má s anjely účasnost. Třetie, aby znal každý múdrý po bláznu, že blázen pro zbavenie rozumu jest věc neužitečná na světě a jest jako ve tmách, ale rozumný člověk požívá světla trojieho od Pána Boha, v kterým má dobře činiti. Najprvé, tiem rozumem zná Pána Boha bližnieho, i se, i své skutky, a to jest světlo, ješto má nás předcházeti rozmyšleními v každém skutku. Druhé světlo jsú písma a naučenie, skrze které světla ducha svatého vstupuje v nás a učí nás vnitř dobře činiti, toho blázni nemají. Třetie světlo, které Pán Buoh múdrým lidem dává, jest světlo slunečné, které svietí každý den, aby múdří lidé dělali v něm svá diela, řemeslníci svá čistá a múdrá řemesla, a choditi po cestě, aby se bláta varovali, jam a nepřátel, kupci, aby v kúpích nebyli klamáni, a tak jiní, aby v světle slunce světlem rozumu viděli, co mají činiti. A toho všeho blázni zbaveni jsú. I proto pro blázna znaje své dary ot Pána Boha a jeho nemúdrosti k naučenie požívaje, slušie Pánu Bohu pilně slúžiti a blázny miesto Pána Boha chovati, jich bíti nedati a jim pro Buoh dobře činiti a miesto jich rozumu jich jim rozum býti.