králóm a kniežatóm. Najprvé, velmě je zchudí, neb vždy muší dáti a poklady hýbati, a co chce přirozmnožiti statkú a klenotuov přiložiti, to se jemu doluov strhne, a co předci jeho zachovali, to muší utratiti. Druhé, neb bojové všem zlostem cestu otvierají, mordóm, lúpežóm, pálením, země zchuzením, násilí i neposlušenstvie. Třetie, pláč ot lidu, rukú lomenie, králuov a kniežat poklíněnie od lidí zbuzuje. Čtvrté, královstvie a krajiny pusté činí a lid rozptyluje vedlé řeči Davidovy: Dissipa gentes que bella volunt.cizojazyčný text Tak že králové bojovní i jich děti pomíjejí ránu božskú, aby lidé měli odpočinutie. Páté, neb bojové nad smrt vzláště dlúzí sužují lidi pro náramné tesknosti, pro raněnie onen ruku, onen nohu, onen pro ránu upadne u velikú nemoc, z které nevejde do smrti, pro chudobu, pro neřády, ano ktož muož, utiskne druhého. Šesté, jestliže král ztratí boj nad smrt, jest jemu tieže, že vidí své nepřátely nad sebú povýšené. A to buď krátce o varovánie bojóv Vašie Jasnosti položené, kterak mají bojové se jednati na zemi, na moři, to klade Egidius římský. Než bohdá z božie pomocí lépe bych vyvedl, ale k tomu já nepopúzím, ale od toho toliko toto rač pamatovati. Ať praví bojovníci se zpoviedají v svátostech a v náboženstvie, sejde li kto, ať scházejí v dobré vieře, v spravedlivosti a v božským milovánie.

Dvadcáté a sedmé, o svátostech račte věděti, že svátost říská, totiž kopie svaté, puol koruny trnové a kříže svatého veliká strana, veliký klenot byl České zemi a vedlé toho mnoho svátostí a bohatstvie veliké Praze, neb nábožní lidé od několiko set mil šli jsú do Prahy pro opatřenie těch velebných svátostí. A kupcuov i jiných lidí tak mnoho, že