[39]číslo strany rukopisukrálóm a kniežatóm. Najprvé, velmě[15]slovo velmě je škrtnuto je zchudí, neb vždy muší dáti a poklady hýbati, a co chce přirozmnožiti statkú a klenotuov přiložiti, to se jemu doluov strhne, a co předci jeho zachovali, to muší utratiti. Druhé, neb bojové všem zlostem cestu otvierají, mordóm, lúpežóm, pálením, země zchuzením, násilí i neposlušenstvie. Třetie, pláč ot lidu, rukú lomenie, králuov a kniežat poklíněnie od lidí zbuzuje. Čtvrté, královstvie a krajiny pusté činí a lid rozptyluje vedlé řeči Davidovy: Dissipa gentes que bella volunt.cizojazyčný text Tak že králové bojovní i jich děti pomíjejí[v]pomíjejí] pomigegie ránu božskú, aby lidé měli odpočinutie. Páté, neb bojové nad smrt vzláště dlúzí sužují lidi pro náramné tesknosti, pro raněnie onen ruku, onen nohu, onen pro ránu upadne u velikú nemoc, z které nevejde do smrti, pro chudobu, pro neřády, ano ktož muož, utiskne druhého. Šesté, jestliže král ztratí boj nad smrt, jest jemu tieže, že vidí své nepřátely nad sebú povýšené. A to buď krátce o varovánie bojóv Vašie Jasnosti položené, kterak mají bojové se jednati na zemi, na moři, to klade Egidius římský. Než bohdá z božie pomocí lépe bych vyvedl, ale k tomu já nepopúzím, ale od toho toliko toto rač pamatovati. Ať praví bojovníci se zpoviedají v svátostech a v náboženstvie, sejde li kto, ať scházejí v dobré vieře, v spravedlivosti a v božským milovánie.

Dvadcáté a sedmé, o svátostech račte věděti, že svátost říská, totiž kopie svaté, puol koruny trnové a kříže svatého veliká strana, veliký klenot byl České zemi a vedlé toho mnoho svátostí a bohatstvie veliké Praze, neb nábožní lidé od několiko set mil šli jsú do Prahy pro opatřenie těch velebných svátostí. A kupcuov i jiných lidí tak mnoho, že