živi býti. A křesťané nemají lichviti jedné toliko židé, aby král mohl z nich mieti komoru bohatú ku potřebě obecní. A na kterého měštěnína neb pána židé by lichvy brali, králi túžili, král muož tomu křesťanu to spravedlivě vzieti. Věci kradené mohú všecky k sobě přijímati. Ale když vědie, že jsú kradené, nic viec než dva groše dada, zloději to vezma, pravú věc má položiti, ale zloděje nezatajiti než zjeviti. Pakli by zatajil, má žid jako zloděj trestán býti. Ale že by bylo dlúho práva židovská vypisovati, toto krátce, poněvadž jsú nepřietelé božie Pána Krista a rúhači Panny Marie a viery křesťanské a nemají shlazeni býti. Slušie je v trápenie držeti a nad křesťana žádného nikdy jich nepovyšovati.

Dvadcáté a páté, o řemeslnících, aby Vaše Jasnost v každým řemesle čisté řemeslníky milovala, aby se v Praze osazovali, to Vaše Jasnost měla by ráda viděti. Ale že kněží i Čechové ještě nynie, jako oni dějí, pro zákon božie ženú čisté řemeslníky a jim dělati nedadie, ani se živiti, leč by se s nimi u vieře srovnali. Tiem Vaše Jasnost nezvelebí tohoto královstvie, ani sama sebe, ani svého plodu. A zvláště, že Čechové jsú hloupí na mnohá řemesla, zvláště co se tkne hor k rudám a k hutem a k kovům, co tady dělá kovům střiebrným, zlatým, měděným, mosazným i cínovým. Opět k krumpovánie hedvábí, neb těch čistých věcí dělánie sami Čechové bez Němcuov se nehodí. I protož od Vašie Jasnosti měli by sem do Prahy řemeslníci [t]text doplněný editoremaženi býti a tito řemeslníci a kněží je ven ženú. Neviem, jaký jsú rozum před se vzeli. Za starých let vezli z Prahy do Viedně, do Nornberka, do Benátek, do Říma,