a práv i všeho obyčeje ustaveného, jakož v našem ustavení jest dřieve psáno, aby obecné dobré v pamět vešlo.
A protož přikazujem, aby to ustavenie k věčnosti české země bylo zachováno, aby na každé léto před obcí u Praze v suché dni v adventě, ješto před Vánoci bývá, bylo čteno slovo od slova hlasem velikým k slyšení králóv, kniežat, prelátóv, pánóv, šlechticóv i jiných zemanóv královstvie našeho českého českými slovy od písařóv zemských pod pokutú zbavenie toho písařstvie a cti a viery odsúzenie, když by to zameškali svým netbáním neb kterým úkladem, že by nebylo tak úplně s rozumem čteno, jakož slušie.
Ustavenie, co král utratiti móž
Ustavenie, které dědiny muož král utratiti. Ustavujem, aby moc králova byla svobodna svých práv i svého panstvie, aby dědiny kteréžkolivek do královy komory připadnú neb mají z práva připadnúti, leč bude manské, leč šlechtičie, vladyčie neb městské aneb kteréž by on sám kúpil a již jich svoboden byl, i všecky pospolně neb dielně muož svobodně dáti neb prodati, komuž chce, podlé své vuole, tak jakž slušie na svobodu královskú, aby ničímž nebyl pro to viněn. Tak jakož nad vinnými jest pomsta, takéž dobrým i záslúžilým jest svoboda svobodna k dobrému.
Ustavenie o prošení listóv od krále
Žádost našeho ustavenie tomu chce, aby všeckna závist a zlost potuchla, aby naši věrní
