{o slibu nehodném, ješto se někto zavadí k lúpežníkóm a k zlodějóm}marginální přípisek mladší rukou věrných častokrát slyšiec, že lotrové, zlodějie, zběhové a lúpežníci v našem českém království od dávných časuov rozmohli sú se byli, ale s boží pomocí již jsme jich diel shladili pomstú meče a provaza. Avšak nemohúce všeho vyčistiti ještě slyšíme, že někteří zlí a zúfalí jsú v našem českém království, ješto dobré lidi netoliko lúpie, berúce jich sbožie, ale jímajíce je vsázejí je v rozličné vězenie, aby je šacovali a nuzili pro penieze. A oni pro velikú núzi od nich se vyrukují a slibují pod věrú a pode ctí, aby jim určené penieze dali, neb se zase postavili v jich vazbu a v mučenie. A tak mnoho dobrých, jedni pro bázen, druzí pro svú sprostnost své sliby plnie těm zlým lidem.
A protož chtiec a žádajíc svým věrným pokoj v našem českém království zjednati, tiemto ustavením zapoviedáme věčně, aby těch slibuov žádný dobrý neplnil, neb ty sliby umořujem, aby žádné moci neměly. A nad to aby lepšie jistota byla, ustavujem a přikazujem, když by kto k těm zlým lidem a lotróm přes tuto zápověd plnil a což by jim dal, aby tolikéž propadl do královy komory, neb to slušie, když kto obranú dobrú zhrdá a sám se škody dopúštie, aby měl dvojí pomstu pro své netbánie, a na těch zlých lúpežníciech aby byla pomsta podlé jich zaslúženie, jakož jest ustaveno v našem českém království od dávných časuov.
Ustavenie o hře kostečné
Chvála a čest každého kniežete
