ani vzhlédnúti na matku Boží, neb jest naň velmi hněvivú tváří hleděla (a to, chceš li, znamenaj na ženské tváři, kdyžť se hněvá!).

Tehdy jest řekl Hospodin Astarotovi, tomu řečníku: „Nuže, již mluv, což chceš!“

I řekl jest Astarot: „Ó silná, ó neskloňujícé Pravdo beze všie lsti! Ó cesto bez bludu! Uslyš mě hubeného a nehni tebú tělo ani krev! Prosímť, odpusť mi mluviti!“

Odpověděl jest Hospodin a řka: „Mluv, což chceš a jakžť slušie!“

I řekl jest diábel: „Všichni to vědie, že trojí osobú vešken súd stojí, to jest súdcí a tiem, ktož žaluje, a tú věcí, pro nižto žaloba vycházie. Súdci vidím a že já sem, jenž žaluji, to jest póhonem zevného; ale osoby té, na niž žaluji, nevidím, bez niežto súd nikakež nemuož býti.“

I řekla jest řečnice k súdci: „Ne tak, Syne muoj, ale máť mě hotovu k obraně pokolenie lidské.“

I řekl jest Astarot: „Nemělať by, Otče svatý, tvá mátě k té věci ani k jiné takovéj připuštěna býti. A to chci takto ukázati. Najprvé, poňavadž jest tvá mátě; nenie podobné, by mátě rychtářova držala při proti mně, neb velmi lechce mátě syna muož přitáhnúti na svú stranu. Druhé, jenž jest žena, jenž jest řekla svému Synu: Synu milý, viem to, že vešken súd tobě dán jest na nebi i na zemi a ve jmě tvé klanie se všecko koleno nebeských, zemských i pekelných lidí. Ale tento řečník, neznamenaje tvé osoby a tvé moci tobě dané, smie tvé velebnosti pokúšeti, žádaje od tebe toliko výmluv.“

I řekl jest Hospodin k diáblu: „Navrácenie tobě odpierám, neb jeho nebudeš mieti.“

I řekla jest řečnice k Synovi: „Synu, prosímť, má liť co viece mluviti, ať mluví!“

Odpověděl jest diábel, trhaje sebú hněvivě a řka: „Já sem ještě nic neřekl, ale tepruv chci mluviti, že se tomu každý podiví.“

Ale to slovo ranilo jest řečnici kakús bázní pro lidské pokolenie, jež miluje. I řekl jest Hospodin k diáblu: „Mluviž, což máš mluviti, bez protivenstvie a netrhaje se!“

Tehdy diábel vytáhl jest knihy a hamfešty z svého váčka a velikým hlasem zavuolal jest, a řka tuto řeč:

„Slyšte, nebesa, coť budu mluviti! Slyš, země, slova úst mých!“

Tehdy všichni podivivše se umlčechu. A diábel, otevřev knihy, i převrhl jest list i nalezl v knihách, ješto slovú Genesis, ta slova, jež jest byl řekl Hospodin Adamovi a Evě: „Se všeho dřievie rajského budete jiesti kromě tohoto. Neb v kterúž koli hodinu okusíte ovoce s tohoto dřeva, smrtí zemřete.“ Tehdy diábel řekl jest k súdci: „Prosímť, najprvé