[142r]číslo strany rukopisuani vzhlédnúti na matku Boží, neb jest naň velmi hněvivú tváří hleděla (a to, chceš li, znamenaj na ženské tváři, kdyžť se hněvá!).
Tehdy jest řekl Hospodin Astarotovi, tomu řečníku: „Nuže, již mluv, což chceš!“
I řekl jest Astarot: „Ó silná, ó neskloňujícé Pravdo beze všie lsti! Ó cesto bez bludu! Uslyš mě hubeného a nehni tebú tělo ani krev! Prosímť, odpusť mi mluviti!“
Odpověděl jest Hospodin a řka: „Mluv, což chceš a jakžť slušie!“
I řekl jest diábel: „Všichni to vědie, že trojí osobú vešken súd stojí, to jest súdcí a tiem, ktož žaluje, a tú věcí, pro nižto žaloba vycházie. Súdci vidím a že já sem, jenž žaluji, to jest póhonem zevného; ale osoby té, na niž žaluji, nevidím, bez niežto súd nikakež nemuož býti.“
I řekla jest řečnice k súdci: „Ne tak, Syne muoj[d]muoj] mnoy, ale máť mě hotovu k obraně pokolenie lidské.“
I řekl jest Astarot: „Nemělať by, Otče svatý, tvá mátě k té věci ani k jiné takovéj připuštěna býti. A to chci takto ukázati. Najprvé, poňavadž jest tvá mátě; nenie podobné, by mátě rychtářova držala při proti mně, neb velmi lechce mátě syna muož přitáhnúti na svú stranu. Druhé, jenž jest žena, jenž jest řekla svému Synu: Synu milý, viem to, že vešken súd tobě dán jest [142v]číslo strany rukopisuna nebi i na zemi a ve jmě tvé klanie se všecko koleno nebeských, zemských i pekelných lidí. Ale tento řečník, neznamenaje tvé osoby a tvé moci tobě dané, smie tvé velebnosti pokúšeti, žádaje od tebe toliko výmluv.“
I řekl jest Hospodin k diáblu: „Navrácenie tobě odpierám, neb jeho nebudeš mieti.“
I řekla jest řečnice k Synovi: „Synu, prosímť, má liť co viece mluviti, ať mluví!“
Odpověděl jest diábel, trhaje sebú hněvivě a řka: „Já sem ještě nic neřekl, ale tepruv chci mluviti, že se tomu každý podiví.“
Ale to slovo ranilo jest řečnici kakús bázní pro lidské pokolenie, jež miluje. I řekl jest Hospodin k diáblu: „Mluviž, což máš mluviti, bez protivenstvie a netrhaje se!“
Tehdy diábel vytáhl jest knihy a hamfešty z svého váčka a velikým hlasem zavuolal jest, a řka tuto řeč:
„Slyšte, nebesa, coť budu mluviti! Slyš, země, slova úst mých!“
Tehdy všichni podivivše se umlčechu. A diábel, otevřev knihy, i převrhl jest list i nalezl v knihách, ješto slovú Genesis, ta slova, jež jest byl řekl Hospodin Adamovi a Evě: „Se všeho dřievie rajského budete jiesti kromě tohoto. Neb v kterúž koli hodinu okusíte ovoce s tohoto dřeva, smrtí zemřete.“ Tehdy diábel řekl jest k súdci: „Prosímť, najprvé
