zlým duchem, aby jeho smrti překazila. Jakož se čte v pašiji, že jest řekla k Pilátovi žena jeho: „Co jest tobě do toho spravedlného člověka? Nebť sem já dnes pro něho u vidění mnoho trpěla.“ Ale že jest vždy měl trpěti za lidské pokolenie, i nemohla nic proti tomu diábelská chytrost ani ženská vtipnost. I umučen jest a umřel a všel do pekla a mocí vyvedl jest duše jaté.
A uzřevše diábli, že jsú zklamáni, smútili sú se, a svolavše všichnu pekelnú zlost, i učinili jsú jednoho z sebe řečníkem, velmi chytrého diábla, jménem Astarota, a přikázali jemu, aby předstúpil před obličej Stvuořitelóv a úřad svuoj řečniční naplnil. Ale snad by někto řekl: „Kterak muož zatracený státi před obličejem Božím?“ K tomu dvuojí věcí odpoviedám: Najprvé odpoviedám, že mluvíme lidským obyčejem, podobenstvie činiece, jakž mohúce, o svrchniem zboru k tomu zboru zpodniemu; aneb jinak a lépe a jest rozumnějie, že diábli pekelných muk nikdy nemohú prázdni býti, neb jsú vždy v mukách, kam se koli obrátie, a vždy se mučie. Jakožto pravie, malomocenstvie při malomocném vždy jest, kam se koli on obrátí, a buď to, že by malomocný na králově posteli ležal, však jeho bolest vždy mučí: takéžť jest právě o diábléch, neb, ačť by i před Božím obličejem byli, však pro to muk pekelných nemohú prázdni býti.
Přistúpil jest diábel Astarot před obličej všemohúcieho Hospodina a řekl k němu takto:
„Ó Stvořiteli všeho stvuořenie, jenž jsi Spravedlnost! Já sem řečník všé zlosti pekelné; račiž tvá spravedlnost tobě přirozená mě uslyšeti!“ Jemužto Hospodin odpovědě a řka: „Poňavadž jsi řečník, učiň právo řečničnie!“ Odpověděl jest řečník: „Chci tě najprvé naučiti na jeden artikul, ten, jenž vládne vším peklem; já jeho naučením řečničie právo vypoviedám.“ I řekl jest Hospodin: „Znám tě dávno v tvé chytrosti! Protož netřebať jest mne učiti, aniž mi těchto řečí mluv, poněvadž ižádné strany přede mnú nenie; ale inhed vypověz právo řečničie, aneb v ten čas budeš ven vyvržen!“ Jenž boje se súdce, jehož k sobě neochotna vidieše, i vyřekl jest právo řečničie k sobě řkúc, tak uplně a bez zmatka zjednané, že ižádnú stranú na ničemž nemohl popaden ani pohaněn býti. Tehdy jest řekl k řečníkovi Astarotovi: „Mluviž, chceš li!“
I řekl jest diábel: „Žalujiť já jménem řečničím, že, když já a jiní, jichžto slovo já mluvím, mnoho časóv, jenž všechny máme popsány, byli sme u pokojném vládaní, že sme měli moc mučiti a trýzniti jakž chtiece lidské pokolenie v pekle;
