[59r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceL4,33 A v zboru byl jest člověk, maje ďábelstvie nečisté, i zvolal jest hlasem velikým L4,34 a řka: „Nechaj, co nám a tobě, Ježíši Nazaretský? Přišel si zatratiti nás? Viem, že jsi ty svatý boží.“ L4,35 I pohrozil jest jemu Ježíš a řka: „Umlkniž a vyjdiž od něho!“ A když jej povrhl ďábel uprostřed, vyjide od něho a nic jest jemu neuškodil. L4,36 I stal se jest strach nade všemi a rozmlúvali sú vespolek řkúce: „Které jest toto slovo, že v moci a v síle přikazuje duchóm nečistým, a vycházejí?“ L4,37 I rozhlašovala se jest pověst o něm po každém miestě té[67]té] navíc oproti lat. krajiny.
L4,38 A vstav Ježíš z sboru, všel jest do domu Šimonova. Svekruše pak Šimonova držiena byla velikú zimnicí. I prosili sú ho za ni. L4,39 A stoje nad ní, přikázal jest zimnici i ostala jest jí. A ihned vstavši, posluhovala jim. L4,40 A když slunce zašlo, všickni, kteříž měli ne[b]označení sloupcemocné rozličnými neduhy, vodili sú je k němu. A on na všecky ruce vzkládaje, uzdravoval jest všecky[68]všecky] eos lat.. L4,41 A od mnohých vycházela ďábelstvie, křičiece a řkúce, že ty jsi syn boží. A treskce je[69]je] navíc oproti lat., nedal jest jim mluviti, neb sú věděli ho býti Kristem.
L4,42 A když byl den, vyšed bral se na pusté miesto a zástupové hledali sú ho. I přišli sú až k němu a vzdržovali jej, aby neodcházel od nich. L4,43 Jimžto on vece, že i jiným městóm musím zvěstovati královstvie božie, neb sem proto poslán. L4,44 I bieše uče v zbořiech galilejských.
Kapitula V.
L5,1 I stalo se jest, když se zástupové valili k němu, aby slyšali slovo božie, a on stál podlé jezera Genezaretského. L5,2 I uzřel dvě lodí, aně stojíta podlé jezera, a rybáři byli sstúpili a vypierali sieti. L5,3 A vstúpiv na jednu lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země
