vždycky se modliti a nepřestávati, L18,2 řka: „Súdce jeden byl v jednom městě, ješto se boha nebál a člověka se nestyděl. L18,3 A vdova jedna byla v tom městě i přicházela k němu řkúci: Pomsti mne nad protivníkem mým! L18,4 A nechtěl jest za mnohé časy. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se boha nebojím ani člověka stydím, L18,5 však že mi jest truchliva tato vdova, pomstím jie, aby naposledy přijdúci nehrdlovala mne.“ L18,6 I vece pán: „Slyšte, coť súdce nepravosti die. L18,7 Což pak buoh neučiní pomsty volených svých, kteří k němu volají ve dne i v noci, a trpělivost bude mieti nad nimi? L18,8 Pravímť vám, žeť brzo učiní pomstu jich. Ale však kdyžť přijde syn člověka, zdaliť nalezne vieru na zemi?“
L18,9 I povědě k některým, kteříž v se doúfali jakožto spravedliví a jinými pohrdali, podobenstvie toto a řka: L18,10 „Dva člověky vstúpila sta do chrámu, abyšta se modlila, jeden zákonník a druhý zjevný hřiešník. L18,11 Tehdy zákonník stoje, toto sám u sebe mluvil a řka: Bože, dieky činím tobě, že nejsem jako jiní lidé: lúpežníci, nespravedliví, cizoložníci a také jako tento zjevný hřiešník. L18,12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu. L18,13 Ale zjevný hřiešník stoje zdaleka, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnúti, ale bil prsi své a řka: Bože, buď milostiv mně hřiešnému! L18,14 Zajisté pravímť vám, sstúpil jest tento do domu svého, spravedliv jsa učiněn, od onoho. Nebo každý, kto se výší, bude ponížen, a kto se níží, bude povýšen.“
L18,15 A přinášeli sú k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To když uzřeli učedlníci, přimlúvali sú jim. L18,16 Ale Ježíš svolav je, i vece: „Nechte
