Shřeší liť bratr tvuoj, potreskci ho. A bude liť toho litovati, odpusť jemu. L17,4 A byť pak sedmkrát za den shřešil proti tobě a sedmkrát za den obrátil se k tobě a řka: Žel mi toho, odpustiž jemu.“ L17,5 I řekli sú apoštolé: „Pane, přispořiž nám viery.“ L17,6 I vece pán: „Budete li mieti vieru jako zrno horčičné, diete tomuto stromu jahodě morské: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechneť vás. L17,7 A kto z vás maje služebníka, ješto oře anebo voly pase, jenž když se s pole vrátí, ne ihned die jemu: Jdi a seď za stuol, L17,8 ale die jemu: Připrav, ať povečeřiem, a opaš se a posluž mi, ažť se najiem a napiem, a potom ty pojieš a napieš se? L17,9 Zdali má milost k služebníku tomu, že jest učinil, co jest jemu rozkázal? L17,10 Nezdá mi se. Též i vy, když učiníte všecky věci, kteréž vám jsú přikázány, řcete: Služebníci neužiteční jsme, co sme měli učiniti, učinili sme.“
L17,11 I stalo se jest, když šel do Jeruzaléma, bral se jest mezi Samaří a Galileí. L17,12 A když vcházel do jednoho hrádku, potkalo se s ním deset mužóv malomocných, kteřížto stáli zdaleka L17,13 a pozdvihli hlasu svého řkúce: „Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi!“ L17,14 Kteréžto když uzřel, řekl jest: Jděte, ukažte se kněžím.“ I stalo se jest, když sú šli, očištěni jsú. L17,15 Ale jeden z nich, když uzřel, že jest očištěn, navrátil se jest, s velikým hlasem velebě boha, L17,16 a padl jest na tvář k nohám jeho dieky čině. A ten bieše Samaritán. L17,17 I vece Ježíš: „Však jich jest deset očištěno. I kdež jich jest devět? L17,18 Nenie nalezen, jenž by se navrátil a dal chválu bohu, jediné tento cizozemec.“ L17,19 I vece jemu: „Vstaň a jdi, nebo viera tvá tě jest uzdravila.“
L17,20 Pak otázán jsa od zákonníkóv, kdy přijde královstvie božie, odpověděl jim:
