„Nepřijdeť královstvie božie s ujištěním L17,21 anižť dějí: Aj, tuto, aj, ondeno, neb aj, královstvie božie jestiť mezi vámi.“ L17,22 I vece k učedlníkóm svým: „Přijdúť dnové, kdyžto žádati budete viděti jeden den syna člověka, a neuzříte. L17,23 A dějíť vám: Aj, tuto jest, aj, ondeno, neroďte jíti ani jich následovati, L17,24 nebo jakožto blesk hromový, blýskaje z podnebie, na ty věci, které jsú pod nebem, blští se, takť bude syn člověka ve dni svém. L17,25 Ale najprvéť musí mnoho trpěti a potupen býti od pokolenie tohoto. L17,26 A jakož se jest stalo ve dnech Noe, takežť bude i ve dnech syna člověka: L17,27 Jedli a pili a ženili se a vdávaly se až do toho dne, v němžto všel Noe do korábu, i přišla potopa a zahladila jest všecky. L17,28 Též jakož se jest stalo ve dnech Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, štěpovali a stavěli, L17,29 ale kterého dne vyšel Lot z Sodomy, dal buoh déšť s ohněm a s sirú z nebe a zatratil všecky. L17,30 Takť nápodobně bude, kterého dne syn člověka se zjeví. L17,31 V tu hodinu, ktož bude na střeše a nádobie jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral, a kto na poli, též nevracuj se za se. L17,32 Pomnětež na Lotovu ženu. L17,33 Protož ktož koli hledati bude život svój zachovati, ztratíť jej. A ktož koli ztratí jej, obživíť jej. L17,34 Pravímť vám, v tu noc budeta dva na posteli, jeden bude přijat a druhý opuštěn. L17,35 Dvě mlečce budú spolu, jedna bude přijata a druhá opuštěna, dva na poli, jeden bude vzat a druhý opuštěn.“ L17,36 Odpověděvše vecechu jemu: „Kde, pane?“ L17,37 Jenž vece jim: „Kdež koli bude tělo, tuť se shromaždie i orlice.“
XVIII.
L18,1 I pověděl k nim [i]text doplněný editorem[291]i] et lat. podobenstvie, že potřebie jest vždycky
