hřiven. L19,25 I řekli sú jemu: Pane, máť deset hřiven. L19,26 Jistě pravímť vám, že každému, ktož má, bude jemu dáno i bude mieti hojnost. Ale od toho, ješto nemá, i což má, bude od něho odjato. L19,27 Ale však nepřátely mé, kteří nechtěli, bych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zbíte přede mnú.“ L19,28 A ty věci pověděv, bral se jest před se, vstupuje k Jeruzalému.
L19,29 I stalo se jest, když se přiblížil k Bethfage a k Bethaní, k huoře, jenž slove Olivetská, poslal jest dva učedlníky L19,30 řka: „Jdětež do kaštelu, kterýť jest proti vám, do něhožto vejdúce, nalezneta oslátko oslice přivázané, na kterémžto žádný z lidí nikdy neseděl. Odvěžtaž je a přiveďtaž mi. L19,31 A otieže liť vás kto, proč odvazujete, tak povězta, žeť ho pán potřebuje.“ L19,32 I odešli sú, kteříž byli posláni, a nalezli sú, jakož jim byl řekl, oslátko, ano stojí. L19,33 A když oni odvazovali oslátko, vecechu páni jeho k nim: „Proč odvazujete oslátko?“ L19,34 A oni řekli, že pán ho potřebuje. L19,35 I přivedli sú je k Ježíšovi. A vloživše rúcho své na oslátko, i vsadili sú Ježíše na ně. L19,36 A když jest on jel, stlali sú rúcho své po cestě. L19,37 A když se přibližoval k sstúpení s huory Olivetské, počali všickni zástupové, kteří doluov šli, radujíce se chváliti boha hlasem velikým ze všech divóv, kteréž byli viděli, L19,38 řkúce: „Požehnaný král, jenž jest přišel ve jméno páně! Pokoj na zemi a chvála na výsostech!“ L19,39 A někteří zákonníci z zástupu řekli sú k němu: „Mistře, potreskci učedlníkóv svých!“ L19,40 Jimžto on vece: „Pravímť vám, jestliť že tito budú mlčeti, kamenieť bude volati.“
L19,41 A když se přiblížil, vida město, plakal nad ním a řka, L19,42 že by poznalo, i ty by, a zajisté v tento den tvój máš ty věci, kteréť jsú tobě ku pokoji, ale nynieť jest skryto od očí tvých. L19,43 Neboť
