[B1r]číslo strany rukopisuopouštiece kázanie, modlenie, mší slúženie a jiné práce duchovnie, pletou se v úřady lidí světských, tak, že již skoro osáhnou všecky úřady, v nichž penieze čijí. Aj, purkrabie kněz, kněz u desk zemských, kněz sudí, kněz vládař v sboží, kněz kuchynný, písař kněz, a kdyby biřictví mělo plat veliký a nebylo ohavné a s velikú prací, kněz by byl i biřicem. Ano pohřiechu papež od prázdných ženek, jichž jest mnoho set v jeho městě, béře na měsiec po zlatém. Aj, muoj bratře, jáť jich sem nezavedl v ty hřiechy, ale ďábel, jediné, ač by řekl, že já sem tě zavedl, aby ty byl kuchmistrem, a tak aby v tvém úmysle ležalo toto příslovie: Nenie lepšie silnice než z kuchyně do pivnice, aby prvé pomyslil, co bude [B1v]číslo strany rukopisupán jiesti, než budeš li nebeské královstvie mieti. Spasitel die v šesté kapitole svatého Matúše: „Najprvé hledajte královstvie nebeského.“ A pán smrtedlný die: „Kněže, hledaj mého dobrého.“ A co hřiechuov v tom běží, ty porúčiem tvému svědomí.

Druhé, řekl li jsi, že Hus jest horší[l]horší] horſſie než každý ďábel, z nemúdré prchlivosti a z bláznového popuzenie, a nedržíš toho, tehdy nejsi kacieř, ale shřešil si smrtedlně. Prvý duovod jest tento, že jakož již položil sem písmo, proti tomu ty si mluvil a ze zlosti, protož v tom si přestúpil Božie přikázanie. Druhé pro to, že súdíš i odsuzuješ mě, svého bližnieho[m]bližnieho] blinieho, proti Božiemu přikázaní[n]přikázaní] přykazanie, jenž die v sedmé kapitole svatého Ma[B2r]číslo strany rukopisutúše: „Neroďte súditi, a nebudete súzeni; neb kterým súzením budete súditi, budete súzeni.“ A po tom die Spasitel: „I co vidíš mrvu v uoku bratra svého, a břevna v svém oce nevidíš? A kterak dieš bratru svému: Bratře, nechť vyvrhu mrvu z oka tvého, a aj, břevno jest v oce tvém. Pokrytče, vyvrz prvé břevno z oka svého! Tehdy prozříš, aby vyvrhl mrvu z oka bratra svého.“ Aj, tak mluví Spasitel přikazuje, abychom nesúdili, chceme li od něho býti nesúzeni. Druhé, chce li kto z nás koho súditi z malé věci neb z malého hřiechu, musí, chce li právě súditi, nemieti v svém svědomí větčieho hřiechu. Protož, milý bratře, poněvadž mě súdíš i odsúdil si za horšieho, než za kte[B2v]číslo strany rukopisurého