[387v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejim Ježíš: „Věru, věru pravi vám, ne Mojžieš dal vám chléb z nebe, ale otec mój dává vám chléb pravý z nebe. J6,33 Nebo chléb pravý[134]pravý] Dei lat., verus var.  jest, jenž jest s nebe sstúpil a dává život světu.“ J6,34 Tehdy řekli sú k němu: „Pane, daj nám vždy chléb ten!“ J6,35 I řekl jim Ježíš: „Já jsem chléb života. Kto přijde ke mně, nebude lačněti, a kto věří v mě, nebude žiezniti nikdy. J6,36 Ale řekl sem vám, že ste i viděli mě, a nevěřili ste. J6,37 Vše, což mi dává otec, ke mně přijde a toho, jenž ke mně přijde, nevyvrhu ven. J6,38 Neb sem sstúpil s nebe, ne abych svú vóli činil, ale vóli jeho, jenž mě jest poslal. J6,39 [A to jest vóle jeho, jenž mě jest poslal]text doplněný editorem[135]A to jest vóle jeho, jenž mě jest poslal] Haec est autem voluntas eius, qui misit me lat. (homoiot.), otcova[136]otcova] otczowu rkp., abych z toho, což mi jest dal, nic neztratil, ale to vzkřiesil v najposlednější den. J6,40 Neb ta jest vóle otcě mého, jenž mě jest poslal, aby každý, ktož uzří syna a věří v něho, měl život věčný, a já vzkřiesím jej v najposlednější den.“ J6,41 Tehdy reptáchu Židé z toho, že byl řekl: Já jsem chléb[137]chléb] + vivus lat., nemá var., jenž sem s nebe sstúpil. J6,42 I praviechu: „Však tento jest Ježíš, syn Jozefóv, jehož sme my znali otcě i máteř. Kterak tehdy die tento, že sem s nebe sstúpil?“ J6,43 Tehdy otpovědě Ježíš i vecě jim: „Neroďte vespolek reptati, J6,44 nižádný nemóž ke mně přijíti, jedné otec, jenž mě jest poslal, přitiehne jeho; a já jej vzkřiesím v najposlednější den. J6,45 Psáno jest v prorociech: I budú všickni učení boží. Každý, ktož jest uslyšal ot otcě a naučil sě, přijde ke mně. J6,46 Ne proto, by kto viděl otcě, jediné ten, jenž ot boha jest, ten vidí[138]vidí] vidit lat., videt var.  otcě. J6,47 Věru, věru pravi vám, kto věří v mě, má život věčný.“

J6,48 „Já jsem chléb života. J6,49 Otcové vaši jedli sú mannu na púšti, a zemřěli sú. J6,50 Tento jest chléb pravý[139]pravý] navíc oproti lat.  s nebe sstupující, aby ktož by z něho jedl, neumřěl. J6,51 Já jsem chléb živý, jenž sem s nebe sstúpil. J6,52 Ač kto jiesti z toho chleba bude, živ bude na věky. A chléb, který já dám, tělo mé jest za život světa.“ J6,53 Protož svářiechu sě Židé vespolek řkúce: „Kterak móž tento nám dáti tělo své k jedení?“ J6,54 Tehdy vecě jim Ježíš: „Věru, věru pravi vám, nebudete li těla syna člověčieho jiesti a píti krve jeho, nebudete mieti života v sobě. J6,55 Ktož jie tělo mé a pie krev mú, má život věčný a já vzkřiesím jej v najposlednější den. J6,56 Tělo[140]Tělo] + enim lat., nemá var. mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. J6,57 Kto jie tělo mé a pie krev mú, ve mně přebývá a já v něm. J6,58 Jakož mě jest poslal živý otec, i já živ jsem pro otcě, a ktož mě jie, i on bude živ pro mě. J6,59 Tentoť jest chléb, jenž jest s nebe sstúpil. Ne jako otcové vaši jedli sú mannu, a zemřěli sú. Ktož jie chléb tento, bude živ na věky.“

J6,60 To jest mluvil v [b]označení sloupceKafarnaum, učě v škole. J6,61 Protož mnozí z jeho učedlníkóv to uslyšěvše, řekli sú: „Tvrdá jest řěč tato[141]tato] + et lat., nemá var., kto ji móž slyšeti?“ J6,62 A věda Ježíš sám u sebe, že učedlníci [jeho]text doplněný editorem[142]jeho] eius lat. z toho reptáchu, řekl jest jim: „To vás pohoršuje? J6,63 Když tehdy uzříte syna člověčieho vstupujíce, kde jest dřieve byl? J6,64 Duch jest, jenž obživuje, ale[143]ale] navíc oproti lat., + autem var. tělo neprospievá ničehož. Slova, která sem já mluvil vám, jsú duch a život. J6,65 Ale jsú někteří z vás, ješto nevěřie.“ Nebo ot počátka věděl jest Ježíš, kteří biechu veň věřili[144]biechu veň věřili] essent non credentes lat., essent credentes var.  a kto ho mějieše zraditi. J6,66 I otpovědě[145]otpovědě] dicebat lat.: „Protož sem vám řekl, že nižádný nemóž přijíti ke mně, nebude li jemu dáno ot otcě mého.“ J6,67 Proto mnozí z učedlníkóv jeho postúpichu za sě a již s ním nechodiechu. J6,68 Tehdy vecě Ježíš ke dvanádsti: „Zdali i vy chcete otjíti?“ J6,69 Tehdy otpovědě jemu Šimon Petr: „Pane, k komu pójdem? Slova věčného života máš J6,70 a my věříme[146]věříme] credidimus lat., credimus var. a poznali sme, že ty jsi Kristus, syn boží.“ J6,71 Otpovědě jim Ježíš: „Však sem já vás dvanádcte vyvolil, a jeden z vás diábel jest.“ J6,72 Ale to pravieše o Jidášovi Šimona Škariotského, nebo ho ten mějieše zraditi, když bieše jeden ze dvanácti[147]když … dvanácti] připsáno jinou rukou na okraji.

VII.

J7,1 Potom[148]Potom] + autem lat., nemá var. chodieše Ježíš do Galilee, nebo nechtieše choditi do Židovstva, že hledáchu jeho Židé zabiti. J7,2 A bieše blízko den slavný židovský stanový. J7,3 I vecěchu k němu bratřie jeho: „Vyjdi odtudto a jdi do Židovstva, ať i tvoji učedlníci uzřie skutky tvé, jenž činíš. J7,4 Nižádný zajisté v tajně nic nečiní, by nehledal on[149]on] a rkp., aby zjěvno nebylo. Ač co činíš, zjěv sě samého světu.“ J7,5 Ani zajisté bratřie jeho věřiechu veň. J7,6 Protož vecě[150]vecě] Dicit lat. jim Ježíš: „Čas mój ještě nepřišel jest, ale čas váš vždy jest hotov. J7,7 Nemóž vás svět nenáviděti, ale měť nenávidí, neb já svědectvie vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsú. J7,8 Vy vstupte k tomuto dni slavnému, ale já nevzejdu k tomu dni slavnému, neb čas mój ještě sě jest nenaplnil.“ J7,9 To když povědě jim[151]jim] navíc oproti lat., + illis var., sám osta v Galilei.

J7,10 A když bratřie jeho vzjidechu, tehdy i on vzjide ke dni svátečniemu, ne zjěvně, ale jako tajně. J7,11 Tehdy Židé hledáchu ho v den sváteční a praviechu: „Kde jest ten?“ J7,12 I bieše mnohé reptánie v zástupu o něm, neb někteří praviechu, že dobrý jest, a jiní praviechu, že nic, ale svodí zástupy. J7,13 Však ižádný o něm zjěvně nemluvieše pro hrózu židovskú.

J7,14 A když sě již den slavný napoly děléše, vstúpi Ježíš do chrámu a učieše. J7,15 I diviechu sě Židé řkúce: „Kterak tento písmo umie, a neučiv sě?“ J7,16 Otpovědě