panují nad sebú, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodiejce slovú. L22,26 Vy pak ne tak, ale kterýž větší jest u vás, buď jakožto menší, a ktož předchódce jest, jakožto sluha. L22,27 Nebo kto větší jest: kterýž sedí, čili kterýž přisluhuje? Však kterýž sedí. Já pak prostřed vás sem, jakožto ktož přisluhuje, L22,28 vy pak ste, jenž zóstali ste se mnú v pokušeních mých. L22,29 A já zpósobuji vám, jakožto zpósobil jest mně otec mój, královstvie, L22,30 abyšte jedli a pili na stole mém v království mém a seděli byšte na stoliciech dvanádcti, súdiece dvanádct pokolení Izrahelových.“
L22,31 Vece pak pán Šimonovi: „Šimone, aj, diábel vyprosil jest vás, aby třiebil jakožto pšenici. L22,32 Já pak prosil sem za tě, aby nezahynula viera tvá, a ty někdy obrátě se, potvrď bratróv tvých.“ L22,33 Jenž vece jemu: „Pane, s tebú hotov sem i do žaláře i na smrt jíti.“ L22,34 A on vece: „Pravím tobě, Petře, nebude zpievati dnes kokot, doniž třikrát nezapříš znáti mě.“ I řekl jest jim: L22,35 „Kdy nechal sem vás bez pytlíka a tobolky a obuvi, zdali co nedostalo se jest vám?“ L22,36 A oni řekli sú: „Nic.“ Protož vece jim: „Ale již, ktož má pytlík, vezmi též i tobolku, a ktož nemá, prodaj sukni svú a kup sobě meč. L22,37 Neboť pravím vám, že ještě to, což psáno jest, musí naplniti se na mně: A s nepravými počten jest. Nebo to, což jest o mně, konec má.“ L22,38 A oni vecechu: „Pane, aj, dva meče teď.“ A on vece jim: „Dostiť jest.“
L22,39 A vyšed jide podlé obyčeje na horu Olivovú. Následovali sú pak jeho i učedlníci. L22,40 A když přišel bieše k miestu, řekl jest jim: „Modlte se, abyšte nevešli v pokušenie.“ L22,41 A on jest otdálil se od nich, jakožto lučenie jest kamene. A položiv koleně, modléše se L22,42 řka: „Otče, ač chceš, odnes kalich tento ode mne, ale však ne má vóle, ale tvá buď.“ L22,43 Zjevil sě jest pak jemu anjel z nebe posiluje jeho. A učiněn jsa na skončině, déle modléše sě. L22,44 A učiněn jest pot jeho jakožto krópěje krve, běžície na zemi. L22,45 A když vstal bieše od modlitby a přišel bieše k učedlníkóm svým, nalezl jest je spície pro smutek. L22,46 I vece jim: „Co spíte? Vstaňte a modlte sě, abyšte nevešli v pokušenie.“
L22,47 Ještě jeho mluviecieho, aj, zástup, a kterýž slovieše Judas, jeden ze dvanádcti, předcházieše je a přiblížil se jest k Ježíšovi, aby políbil jeho. L22,48 Ježíš pak vece jemu: „Judo, políbením syna člověka zrazuješ?“ L22,49 Vidúce pak ti, kteříž podlé něho biechu, co budúcieho bieše, řekli sú jemu: „Pane, ač chceš, budeme bíti mečem?“ L22,50 I bil jest jeden z nich sluhu kniežete kněžského a uťal jest ucho jeho pravé. L22,51 Odpověděl jest pak Ježíš a řekl jest: „Nechajte až dotudto.“ A když dotekl se bieše ucha jeho, uzdravil jest jeho. L22,52 Vece pak Ježíš k těm, kteříž přišli biechu k němu, kniežatóm kněžským a mistróm chrámovým a starším: „Jakožto k lotru vyšli ste s meči a s kyji, L22,53 když na každý den byl bych s vámi v chrámě, a neztiehli ste rukú na mě. Ale tatoť jest hodina vaše a moc temností.“ L22,54 Pochopivše pak jeho, vedli sú do domu kniežete kněžského. Petr pak následováše jeho zdaleka.
L22,55 Zapáleného pak ohně naprostřed sieni a s okolo stojícími jimi, Petr bieše prostřed nich. L22,56 Kteréhož když uzřela bieše dievka některaká, sedícieho k světlu, a na něho bieše popatřila, řekla jest: „Tento s ním bieše.“ L22,57 A on zapieráše jeho řka: „Ženo, neznal sem jeho.“ L22,58 A po maličku jiný vida jeho, vece: „A ty z nich jsi.“ A Petr vece: „Ó člověče, nejsem.“ L22,59 A chvíle učiněné jakožto hodiny jedné, jiný některaký potvrzoval jest řka: „Jistě i tento s ním bieše, nebo i Galilejský jest.“ L22,60 I vece Petr: „Člověče, neviem, co pravíš.“ A ihned ještě mluvícieho jeho, kokot zazpieval jest. L22,61 A obrátiv se pán, vzhlédl jest na Petra. A rozpoměnul se jest Petr na slovo páně, jakož řekl bieše, že prvé nežli kokot zazpieval by, třikrát mne zapříš. L22,62 A vyšed ven, plakal jest hořce.
L22,63 A mužie, kteříž držiechu jeho, posmieváchu sě jemu
