neučiní li pomsty vyvolených svých, volajících k sobě ve dne i v noci, a trpělivost mieti bude v nich? L18,8 Pravím pak vám, že brzo učiní pomstu jich. Avšak syn člověka přicházeje, zdaliť nalezne vieru na zemi?“
L18,9 Vece pak k některým, kteříž v sě doúfáchu jakžto spravedliví a vzhrdáchu jinými, příslovie toto řka: L18,10 „Dva člověky vstúpila sta do chrámu, aby modlila sě, jeden zákonník a druhý zjevný hřiešník. L18,11 Zákonník pak stoje, toto u sebe modléše se řka: Bože, dieky tobě činím, že nejsem jakožto jiní lidé: dráčové, nespravedliví, cizoložníci, jakožto také tento zjevný hřiešník. L18,12 Postím se dvakrát v témdni, desátky dávám všeho, čímž vládnu. L18,13 A zjevný hřiešník zdaleka stoje, nechtějieše ani očí k nebi zdvihnúti, ale bijieše prsi své řka: Bože, milostiv buď mně hřiešnému! L18,14 Jistě pravím vám, sstúpil jest tento uspravedlen jsa do domu svého od něho. Nebo všeliký, kterýž sebe povyšuje, ponížen bude, a kterýž sebe ponižuje, povýšen bude.“
L18,15 Přinášiechu pak k němu i nemluvňátka, aby jich dotekl sě. To když uzřeli biechu učedlníci, káráchu je. L18,16 Ježíš pak svolav je, vece: „Nechajte maličkých přijíti ke mně a neroďte jim brániti, neboť takových jest královstvie nebeské. L18,17 Jistě pravím vám, ktož kolivěk nepřijal by královstvie božieho jakožto dietě, nevejde do něho.“
L18,18 I otázal jest jeho některaký knieže řka: „Mistře dobrý, co čině životem věčným vládnúti budu?“ L18,19 Vece pak jemu Ježíš: „Co mě pravíš dobrým? Nižádný dobrý, jediné sám bóh. L18,20 Přikázanie poznal si: Nezabieš, nesesmilníš, nekřivého svědečstvie povieš, cti otcě svého a máteř svú.“ L18,21 Kterýž vece: „Tato všecka ostřiehal sem od mladosti mé.“ L18,22 To uslyšev Ježíš, vece jemu: „Ještěť jednoho tobě nedostává se: Všecko, což kolivěk máš, prodaj a daj chudým a budeš mieti poklad v nebi. A poď a následuj mne.“ L18,23 To on uslyšev, zamútil se jest, nebo bohatý bieše velmi. L18,24 Vida pak Ježíš smutna učiněného jeho, vece: „Kterak nesnadno, kteříž penieze mají, do královstvie božieho vejdú! L18,25 Nebo snáze jest velblúdovi skrze dieru jehelnú projíti nežli bohatému vjíti do královstvie božieho.“ L18,26 I vecechu, kteříž slyšiechu: „A kto móže spasen býti?“ L18,27 I vece jim: „Kteréž nepodobné sú u lidí, podobné sú u boha.“ L18,28 Vece pak Petr: „Aj, my opustili sme všecko a následovali sme tebe.“ L18,29 Jenž vece jim: „Jistě pravím vám, nižádný jest, jenž opustil jest dóm anebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo syny pro královstvie božie, L18,30 a nevzal by mnohem viece v tomto času a v světě přijištiem život věčný.“
L18,31 Přijal jest pak Ježíš dvanádct učedlníkóv svých a řekl jest jim: „Aj, vstupujeme do Jeruzaléma a dokonáno bude všecko, což psáno jest skrze proroky o synu člověka, L18,32 neboť zrazen bude pohanóm a posmieván a bičován a uplván bude. L18,33 A když bičovali by, zabijí jeho, a den třetí vstane.“ L18,34 A oni nic tomu nerozuměli sú, nebo bieše slovo toto skryto od nich a nerozumiechu, co pravieše sě.
L18,35 Stalo se jest pak, když přibližováše se k Jerichu, slepý některaký sedieše podlé cesty žebře. L18,36 A když uslyšal bieše zástup míjející, tázáše se, co to bylo by. L18,37 Řekli sú pak jemu, že Ježíš Nazaretský šel by. L18,38 I volal jest řka: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj se nade mnú!“ L18,39 A kteříž míjiechu, káráchu jeho, aby mlčal. On pak mnohem viece voláše: „Synu Davidóv, smiluj se nade mnú!“ L18,40 Stoje pak Ježíš, kázal jest jeho přivésti k sobě. A když přiblížil sě bieše, otázal jest jeho L18,41 řka: „Co tobě chceš, ať učiním?“ A on vece: „Pane, ať vidím.“ L18,42 A Ježíš vece jemu: „Viziž, viera tvá tě zdráva učinila jest.“ L18,43 A ihned viděl jest a následováše jeho velebě
