bydliti s horkostmi věčnými! A dále die: A bude země jeho v smólu hořící ve dne i v noci, neuhasne na věky, vzejde dým jeho od národu a zpuštěno bude na věky. A svatý Jan v Zjevení die: A diábel uvržen jest do jezera ohnivého, do země biedy a temnosti, kdežto stien smrti a žádná řád, ale věčná hruoza přebývá, jakož Job mluví, A svatý Řehoř: Hrozným obyčejem tehdáž bude biedným bolest s sírú, plamen s temnostmi. A smrt bez smrti, konec bez konce, nedostatek bez nedostatku. Nebo i smrt vždycky jest živa a konec se vždycky počíná a nedostatek nedostatku netrpí. Jako jeden poeta die: Smrt k cíli nepřicházie ani jistého věku docházie. Neumieť konce mieti, vždy se chystá zase počieti. Bez přestánie mučiti bude vždycky, skonánie obnovuje. A jinde die Písmo, že tam nebude miery v mukách ani odpočinutie ani konce. A takové bude povahy člověk, že vždycky k bolesti a ku pokrmu smrti biedné se bude obnovovati. A protož die David: Jakožto ovce v pekle položeni sú, smrt spase je. Protož smrti poněvadž pastvy budú, jaký pak nápoj bude. Slyš proroka: Hrozen jich, hrozen s žlučí a hrozen najhořčejšie, žluč drakuov, jestiť víno jich a jed hada najjedovatějšieho, po němž nenie zdravie. Ó jaký hřiešníkóv pokrm, totiž smrti věčné tak ukrutná pomsta, budúť živý s mrtvým. Nebo zemřeli sú životu. A protož die svatý Bernart: Hrozím se červa kúsavého a smrti vždy živé a života umierajicieho. A svatý Řehoř die: Smrtí nesmrtedlnú zemrúť nemilostiví. Ó, Bože věčný, proč si mě položil protivné sobě, učiněn sem těžek samému sobě. Proč