neustálí v mučení. O hrozném jich obličeji čte se v jedněch knihách, že jeden nábožný člověk v svém pokojíku leže počal hrozně křičeti. A když k němu přišli jiní bratřie, uzřeli jej, an upřev oči na stěnu, nehna se hleděl a nic jim neodpověděl k otázaní, sa omámen strachem a bázni. Ráno pak otázán jest byl od převora, co by v noci viděl. Že diábla. Optali jeho, jakého jest zpuosobu. Pověděl, že nemohu toho vypraviti. Ale toto pravím: By byla s jedné strany pec zapálená a obličej diábluov s druhé strany, radějieť bych volil vjíti do té peci nežli viděti přehrozný obličej diábelský. A svatý Bernart také o tom die řka: Co se vám zdá, bratřie, kdyby který z těch pekelních kniežat snad na jednoho přiřítil se a se vší ukrutností a hroznú šeredností se okázal, kto by jej mohl smyslem těla i srdce snésti? Neb se čte o jednom starém dobrém člověku, že řekl: Věřím tomu, že kdyby kto uzřel diábly v té zpuosobě, v kteréž je zatracenci viděti mají, že by hned strachy umřel. O tom také svatý Řehoř die: O jednom, kterýž slul Krisorius, když byl nemocen a uzřel množstvie diábluov přítomných, počal velice křičeti řka se mieti prodlenie až do zajtřie smrti své, potom se obracel sem i tam, abych jich neviděl, a tu hned velikú hrózu a strachem umřel jest. Diet o nich Písmo: Zarmútili sú se všicknikteříž sú je viděli, a bál se jest všeliký člověk. Považiž toho, ó člověče, kterak hrozně budú mučeni. Poněvadž samým pohleděním na ně duše v člověku neostane. Job o tom die: