dlúhém času a nečíslných letech, až by ten kámen zmizal a dokonal se, měli by vysvobozeni býti, z muk vždy by měli nějaké potěšenie z toho, že tomu konec někdy bude, ač velmi pozdě. A tak dlúho, než muož vymyšleno býti. Nebo toť jest ta najvětšie muka nade všecky jiné – zbavenie všie naděje vykúpenie z takových převelkých a nesnesitedlných muk věčných. Nebo die Isaiáš: Opuštěn bude hřiešník na věky věkuov. A v knihách Trenorumcizojazyčný text napsáno jest: Zhynul jest konec muoj a naděje má od Boha. A zatracenec skrze Jeremiáše die: Proč učiněna jest bolest má věčná a rána má neuzdravitedlná? A v knihách Přísloví: Člověk nemilostivý když umře, naděje žádné nebude viece. Srozumějte těmto věcem, ktož zapomínáte Boha, aby vás peklo nezachvátilo a nebyl by, kto vysvobodie. Aj, již zjevně vidím, že z pekla nenie žádného vykúpenie! Protož, najmilejší, pověz mi, co smýšlíš o tom kamenu převelikém, o němž napřed zmienka byla. Nébrž radějie, co smýšlíš o věčných a neskonalých mukách hřiešných lidí. Zajisté bázen a strach, mnohé hruozy přišly sú na mě a přikryly mne temností. Nebo kto by se nebál, kto by se nehrozil, kto úzkostí srdce ovšem by nezhynul, ktož by ten kámen v mysli své rozjímal a věčné muky hřiešníkóv v své paměti měl. Protož položil ten kámen za znamenie na srdci svém, k velikémuť zajisté užitku bude. Nebo jestli že milost Božie netreskce tebe a hřiechuov neodtrhuje, aby aspoň toto zrcadlo neskonalé muky věčné skrotilo