miesta toho řekli sú mi, že tu nikdý neseděla nevěstka. Gn38,23 [Vece Judas:]text doplněný editorem Nechť sobě má, jistě ze lži nás tresktati nebude moci. Já jsem poslal kozlec, kterýž sem slíbil, a tys jie nenalezl. Gn38,24 A aj po třech měsieciech vzkázali sú Judovi řkúce: Sesmilnila jest Tamar, nevěsta tvá, a zdáť se, že by se břich její nadýmal. Řekl jest Judas: Vyveďte jí, ať by upálena byla. Gn38,25 Kteráž když bieše vyvedena ku pokutě, poslala jest k svekru svému řkúc: Z muže, kteréhož sú tyto věci, počala sem. Poznaj, čí by byl prsten a okrasy ramen a hól. Gn38,26 Jenž poznav dary vece: Spravedlivějšie jest nežli já, neb sem jie nedal synu mému Sela. Avšak viece nepoznal jest jie. Gn38,27 A když by ku porodu, zjevili sú se blíženci v břiše. A v tom vylití mláďátek jedno vyskyte ruku, na níž žena, ješto děti babí, zavázala nitku červenú řkúc: Gn38,28 Toto prvé vynde. Gn38,29 Ale když to za se vtrže ruku, vyšel jest druhý. I řekla jest žena jemu: Proč se jest pro tě rozedřela mázdra? A pro tu příčinu nazvala jest jméno jeho Fares. Gn38,30 Potom vyšel jest bratr jeho, na jehož ruce bieše červená nitka, jehož nazva Zara.
XXXIX
Gn39,1 Tehdy Jozef veden jest do Ejipta a kúpil jest [jej]text doplněný editorem Putifar, kleštěnec faraonóv, knieže zástupu, muž ejiptský, z ruky Izmahelitských, od níchž proveden bieše. Gn39,2 I byl jest hospodin s ním. A bieše muž prospěšně čině ve všech věcech. A bydléše v domu pána svého, Gn39,3 jenž velmi dobře znáše, že jest hospodin s ním. A všecky věci, kteréž jest činil, že se od něho zpravují v ruce jeho. Gn39,4 I nalezl jest milost Jozef před pánem svým a posluhováše jemu. Od něhožto jsa předložen všem, zpravováše svěřený sobě dóm i všecky věci, kteréž jemu biechu dány. Gn39,5 I požehnal jest hospodin domu ejiptského pro Jozefa a rozmnožil jest tak v domiech jako na polích vešken jeho statek Gn39,6 aniž co jiného znáše než chléb, jímžto se krmieše. A bieše Jozef krásné tváři a sličného vzezřenie. Gn39,7 Protož po mnohých dnech uvrhla jest paní oči své na Jozefa a řekla: Spi se mnú! Gn39,8 Jenž nikoli nepovoliv skutku nehodnému, řekl jest k nie: Aj pán mój všecky mi věci dav, nevie, co by měl v domu svém, Gn39,9 aniž co jest, jenž by nebylo v mé moci, neb ješto by mi nedal kromě tebe, ješto jeho žena jsi. Kterakž tehdy to zlé mohu učiniti a hřešiti proti bohu mému? Gn39,10 Takovými slovy po všecky dni mluvieše a žena mládenci truchla bieše, a on odmlúváše porušenie panictva. Gn39,11 A přihodi se, když jednoho dne bieše všel do domu a dielo některé bez svědkóv děláše, Gn39,12 a ona popadši klín rúcha jeho, řekla: Spi se mnú! A on opustiv v ruce jejie plášť, uteče a vyšel jest ven. Gn39,13 A když uzře žena rúcho v rukú svú a se, že by byla pohrzěna, Gn39,14 povolala jest lidí do domu svého a vece k ním: Aj toť uvedl jest muže Žida, aby nás zklamal. Všel jest ke mně, aby se sšel se mnú. A když sem já zvolala Gn39,15 a on uslyšav hlas mój, ostavil jest plášť, jejžto držieše, i utekl ven. Gn39,16 Tehdy na svědectvie viery obdržený plášť ukázala jest muži, když se jest do domu vrátil, Gn39,17 a vece: Všel jest ke mně slúha Žid, jehož si přivedl, aby mě zklamal. Gn39,18 A když viděl a já volám, ostavil jest plášť a utekl ven. Gn39,19 Ty věci uslyšav pán a převelmi sa věřící slovóm manželky, rozhněval se jest velmi Gn39,20 i dal jest Jozefa do žaláře, kdežto vězňové královi ostřieháni biechu, a bieše tu zavřien. Gn39,21 Ale byl jest hospodin s Jozefem a smiloval se jest nad ním i dal jest jemu milost před obličejem vládaře žaláře Gn39,22 jenž dal jest v ruku jeho všecky vězně, kteříž v žaláři držieni biechu. A cožkoli se stalo, od něho bieše Gn39,23 aniž znajieše, co všech věcí jemu svěřiv, neb hospodin bieše s ním a všecky jeho skutky zpravováše.
XL.
Gn40,1 A tak když se věci dály, přihodilo se jest, že sta shřešila dva kleštěnce, šenk krále ejiptského a pekař pánu svému Gn40,2 a rozhněvav se farao proti ním, neb jeden nad šeňky bieše a druhý nad pekaři, Gn40,3 poslal jest je do žaláře kniežete rytieřstva, v němžto bieše vězněm i Jozef. Gn40,4 A strážný žaláře da je Jozefovi, jenž i posluhováše jím. Něco času přeběže a oní v žaláři držieni biechu. Gn40,5 I viděla sta oba sen jedné noci podlé vykládanie podobného sobě. Gn40,6 K nímžto když vníde Jozef ráno a vidě je smutny, Gn40,7 ztázal se jest řka: Proč smutnější jest dnes než jindy tvář váše? Gn40,8 Jenžto odpověděli sú? Sen sme viděli a nenie, kto by vyložil nám. I řekl jest k ním Jozef: Zdali nenie božie vykládanie? Povězte mi, co ste viděli. Gn40,9 I pravil jest první, vládař nad šeňky, sen svój: Viděl sem před sebú kořen vinný, Gn40,10 na němž biechu
