bo[203v]číslo strany rukopisulestech?“

Když Eva uzřela, an sobě stýště, počela plakati, řkúci: „Pane bože všemohúcí, prosím já hřiešná žena, odejmi bolest jeho od něho, nebť sem já shřešila, ne on!“ I řekla k Adamovi: „Pane milý, daj mi diel bolestí tvých, nebo pro mú vinu to trpíš!“ I řekl Adam k Evě: „Vstaň a jdi s mým synem Set k branám rajským a posypte prachem hlavy vaše a padněte před obličejem pána boha našeho a plačte, tepúce se v prsi své! A snad smiluje se nad vámi a uslyší vaše prozby[41]prozby: prozby milý buoh a pošle anděla svého k dřevu milosrdenstvie, z něhož teče olej života, a udá vám z něho maličko, abyšte pomazali mne, a přestanú bolesti mé, jimiž hynu.“

I šli Set a matka jeho k branám rajským. A když šli cestú, přišel had vnáhle a řítiv se uštípl Seta. To uzřevši Eva, zkvielila, řkúci: „Hoře mně, biedné a nešťastné ženě! Kterak zlořečeni sú, kteříž neostřiehají přikázanie božieho!“ I řekla hlasem velikým Eva k hadu: „Hovado zlořečené, kterak se nebálo pustiti zubuov tvých na boží obraz a kterak si smělo bojovati s ním, aneb kterak jsú zubové tvoji odolali?“ Odpověděl had a řekl: „Ó Evo, však proti vám jest bolest prchlivosti mé!“ „Pověz mi, hade, kterak otevřena sú usta tvá k vypuštění[s]vypuštění] wy/puſſtienie jedu k uobrazu božiemu?“ Řekl ďábel k Evě: „Pověz mi, Evo, kterak odevřena[42]odevřena: oderziena sú usta tvá, aby jedla z dřeva zapověděného? Jediné skrze mě!“ Tehdy Set řekl k hadu: „Porokuj tobě pán buoh, utaj se, hade, a oněměj, zavři usta tvá, zlořečený nepřieteli, pravdy hánce zatracený! Odstup od obrazu božieho až do toho dne, když pán bu[204r]číslo strany rukopisuoh