[205r]číslo strany rukopisuAdam synu svému Setovi: „Zdali mi co poslal anděl?“ I[x]I] ÿ/ÿ[47]na předělu řádků zamútil se[48]se: ſie Set a užasl se, protože nenalezl větve, ješto upadla jemu do vody, kterúžto poslal Adamovi anděl. Řekl otci svému Set: „Toliko větvičku tří lískóv poslal tobě anděl.“ Odpověděv jemu otec, vece: „Jdi, synu milý, a na tom miestě, kdež upadla, nalezneš ji! A přines ke mně, ať ji uzřím, dřieve než umru, a požehná tobě duše má!“

Vrátiv se Set k Jordánu, nalezl u vodě větev na tom miestě, kdež ji upustil, a s radostí nesl otci svému. Když ji vzal Adam a pilně ohledal, raduje se radostí velikú, řekl: „Aj, toť smrt má i vzkřiešenie mé!“ I prosil všech synóv svých, aby tu větev vsadili v hlavách hrobu jeho. A jakož předpověděl svatý Michal archanděl, po šesti dnech přišla smrt.

Tehdy, když poznal Adam, že přišla hodina smrti jeho, řekl ke všem synóm svým: „Aj, již mi se dokonalo IX set let a XXX let, a když umru, pochovajte mne proti východu slunce na rolí krajiny té!“

I stalo se, když přestal[y]přestal] przeſtali mluviti všech řečí svých, vypustil duši. A aj, zatmělo se jest slunce VII dní.

A když přišel Set, objal jest tělo otce svého, pláče nad ním. I všichni synové jeho plačíce hořce, řekli: „Běda nám, pane otče milý, proč si uvedl na nás bolest a smrt?“ Aj, svatý Michal ukázal se, stoje u hlavy Adamovy, i řekl k Setovi: „Vstaň od těla otce tvého a poď sem, aby viďal otce tvého, co jest s ním učinil buoh. Smiloval se nad ním jako nad svým stvorem.“

Tehdy Set uzřel ruku boží vztaženú, držéci Adama. I poda jeho svatému Michalu, řka: „Buď jeho stráže do dne navštívenie v mukách, ažť se i léta skonají