[205v]číslo strany rukopisuposlednie, v nichžto obrátím zámutek v radost. Tehdy sedne na tróně jeho, ješto jej svedl.“ Opět pán buoh k svatému Michalu a k svatému Urielovi, k andělóm, řekl: „Přineste tři prostěradla a přikryjte tělo Adamovo a jinými prostěradly obiňte Ábele, syna jeho. A pochovajte Adama i syna jeho!“

I jdiechu všechny moci andělské napřed a osvieceno jest usnutie smrti jeho. A zpievali anjelé při pochování[z]pochování] pochowanie piesen veselú, řkúce: „Chvála buď tobě dána, milý bože, že jsi ráčil se smilovati nad svým stvorem!

Myť tobě čest a chválu vzdáváme

a tělo do hrobu skládáme:

jich duše rač k sobě přijíti

a lidem na zemi rač pokoj dáti

a s sebú na věky kralovati!“

A pochovali Adama a Ábele, syna jeho, svatý Michal a Uriel, andělé boží, na tom miestě, jenž slóve popravišťné. Při tom pochování[aa]pochování] pochowanie biechu Set a matka jeho, a žádný jiný nebieše. I řekli k nim svatý Michal a Uriel, andělé boží: „Jako ste viděli od nás, takež pochovajte i jiné mrtvé!“

Když to dokonali andělé boží, brali se od nich pryč. Ale Set, syn Adamóv, vsadil ruozku, jakož prosil ho otec jeho Adam, v hlavách hrobu otce svého Adama, kterážto vzrostla u veliké dřevo.

Pak po mnohých letech nalezeno to dřevo od lovcuov krále Šalomúna a jemu přineseno, od něho divnými[ab]divnými] diwny̋m obyčeji okrášleno. A potom královna od poledne přišla od končin země, aby slyšela a viděla múdrost Šalomúna, jiež král Šalomún ukázal všecka tajemstvie svá i to dřevo divně okrášlené v chrámu. Tehdy ona vidúci je, ihned prorokovala, že skrze to dře[206r]číslo strany rukopisuvo