Tehdy řekli všichni synové jeho: „Pane tatíku milý, snad jsi požádal ovotce rajského, jehož si požíval[r]požíval] požiewal dřieve, a nynie zamúcen ležíš? Pověz mi, ať já puojdu k branám rajským a pustím prach na hlavu mú a padnu pláče před branami rajskými a řváti budu a kvieliti v kvielenie zámutku, prose milého pána boha. A snad uslyše mne, a pošle anděla svého a přinese mi ovoce, jehož žádáš.“ Opět řekl Set: „Co jest to bolest, pane otče milý? Netaj před námi, pověz nám!“

Odpověděl Adam a řekl: „Když stvořil Pán nás, mne a matku vaši, a postavil nás v ráji a dal nám každé dřevo k jedení a řekl nám, abychom z dřeva uměnie dobrého a zlého, ješto jest uprostřed ráje, nejedli. A dal nám pán buoh anděly k uostřiehanie nás. A když přišla hodina, aby vstúpili andělé před obličej Páně klaněti se, a ihned nalezl miesto ďábel, protivník náš. Když odešli byli andělé boží, hned ďábel přistúpiv, i svedl matku vaši a řekl jie, aby jedla z dřeva zapověděného. I jedla jest a dala mně také. A ihned rozhněval se jest na nás milý buoh a řekl ke mně: ‚Adame, že si opustil přikázanie mé a slova mého jsi neostřiehal, já pán buoh pomstu dám na tě i na tvé tělo: sedmdesáti ranami budu tě bíti v rozličných bolestech od vrchu hlavy až do najmenšieho nožnieho prstu až do nehte, po všech údech tvých mučiti tě budu!‘ To všecko poslal pán buoh na mě a na vešken rod náš.“

Když to pověděl Adam, od boha [obklíčen]text doplněný editorem velikými bolestmi, i křičel velikým hlasem a řka: „Co učiním, neščastný a biedný já člověk, položený v takých bo[203v]číslo strany rukopisulestech?“