[202v]číslo strany rukopisubudú mezi národy, protože jsú drážnili boha. Opět potom vysvobodí je a shromáždí je od jich rozptýlenie a opět postaví duom boží. A když postaven bude poslední duom boží, věčí nežli první bieše, a opět se[37]se: ſie vylé zlost nad zlost a nepravost nad nepravost. Tehdy potom viděn bude buoh na zemi a přebývati bude s lidmi. A pravda bude se[38]se: ſie svietiti a duom boží na věky v poctivosti bude a protivníci nebudú moci škoditi. Potom zbudí buoh spasitedlný[39]spasitedlný: ſpaſſy̋tedlny̋ lid a bude užitek jeho na věky věkóv.

Ale věz, Set, synu muoj milý, že nemilostiví a nespravedliví rozptýleni budú od boha, spasitele svého, kteříž jsú nechtěli milostivi býti svým bližním a nemilovali zákona božieho. Nebe i země, noci i dnové i všecko stvořenie poslušni budú boha a nikdy nepominú přikázanie jeho ani promění se. Protož zažene[40]zažene: zažiene buoh nemilostivé od sebe a spravedliví zuostanú jako slunce spravedlnosti před obličejem Páně. A toho času čistiti se budú lidé od hřiechu skrze vodu a želenie, ale zatraceni budú, nechtějíce se čistiti skrze vodu a želenie.“

A když byl Adam v devieti stech a ve XL letech, a již věda, že dnové života jeho konají se, řekl k Evě, ženě své: „Shromážděni buďte ke mně synové moji, ať rozmluvím s nimi a požehnám jim, dřieve nežli umru!“

I shromáždili před něho všecko pokolenie jeho. I vešli do modlitebnice, kdež se mějiechu obyčej modliti, a bieše jich v počtu L tisícóv[p]tisícóv] tiſieczow a V tisícóv[q]tisícóv] tiſieczow mužuov kromě žen a dětí. A když byli pohromadě všichni, jedniem hlasem řekli: „Co jest tobě, otče, že si svolal nás k sobě? A pověz nám, proč ležíš na loži a nevstaneš k nám?“ Odpověděl Adam a řekl: „Synové moji milí, zle se mám v bolestech mých!“