[204v]číslo strany rukopisuKdyž sstúpí syn boží najmilejší, Kristus, tehdy uvede Adama, otce tvého, do ráje k dřevu oleje milosrdenstvie svého.“

A ihned šel anděl do ráje od něho a přinesl jemu větev se třmi lístky z dřeva uměnie dobrého a zlého, pro něž byli vyhnáni z ráje Adam a Eva. I dal větev anděl Setovi a řka: „Tuto větev nes otci tvému k rozvlažení[u]rozvlažení] rozwlaženie a k utěšení[v]utěšení] utieſſenie srdci jeho! Pospěš a nemeškaj jíti k uotci tvému Adamovi, nebo dokoná se[44]se: ſie čas života jeho. Ještě Adam, otec tvój, VII dní živ bude a po sedmi dnech vystúpí duše z těla jeho a uzří veliké divy v nebi i v zemi i na sviecních nebeských.“ To pověděv svatý Michal, i odšel od Seta.

A vrátili sú se Eva a Set a vzali s sebú větev a vonné věci, to jest nardus a šafrán i jiné věci[45]věci: wieči. I stalo se, když sú šli přes vodu Jordán, upustil Set větev do vody, kterúž jemu anděl dal. A bieše voda velmi prudká.

A když sú přišli Set a matka jeho k Adamovi, pověděli[w]pověděli] powiediel jemu všecko, co se jim na cestě přihodilo a kterakú odpověd dal jim anděl, když se[46]se: ſie modléchu k bohu za olej milosrdenstvie. I vece Adam k Evě: „Hleď, co si učinila, Evo! Uvedla s’ na nás veliké rány a hřiech veliký na vešken rod náš! A to, což jsi učinila, po naší smrti praviti budú synové naši synóm svým a oni opět synové synóm svým, a tak od národu až do národu. Nebo, kteříž povstanú z nás, dělati ne statečně, ale omdlévajíce zlořečiti budú nám, řkúce: ‚Všeckno to zlé máme od našich prvních rodičóv!‘“ To uslyševši Eva, jala se plakati a kvíliti.

Tehdy řekl