[201r]číslo strany rukopisuEva zaplakala a řekla: „Děkujiť, mocný pane, že jsi ráčil uslyšeti Adama, muže mého a služebníka svého, neb on jest nezhřešil, ale já sem přestúpila veliké přikázanie tvé! Milý pane, rač se mnú býti a bolesti[k]bolesti] bleſti mé rač polehčiti! Neb s’ poslal ke mně posla svého věrného, anděla svého svatého, jenž bohdá polehčí bolesti mé.“

A ihned v tom modlení porodila syna. I bieše Eva nevědúci a divieci se tomu, co by to bylo, ješto porodila. I řekla k Adamovi, muži svému: „Zabij[27]Zabij: Zabig to, abychom snad nebyli zbiti od toho, nebo já na zelinách jedovatých snědla sem to!“ Odpověděl Adam a řekl: „Paní, milá Evo, nikoli toho nečiňme, nebo tělo a krev naše jest!“

A ihned to mláďátko běželo a v rukú svú přineslo zelinu velmi rozkošnú a předivné vóně a moci a dalo ji mateři své. I vzděla jemu jméno Kaim[28]Kaim: Cay̋m. Anděl pak boží Evě pověděl a naučil ji, kterak by děti krmila a chovati měla.

Tehdy svatý Michal pojav Adama a Evu i dietě, i vedl je na východ slunce. A pán buoh poslal po svém andělu semena svá rozličná a ukázal Adamovi, kterak má dělati a kopati, aby měli živení sami i všichni národové po nich.

Potom opět počala Eva i porodila syna, jménem Ábele, a bydléchu spolu. Tehdy jednoho dne řekla Eva k Adamovi: „Pane mój milý, když sem spala, viděla sem viděnie, ano krev syna našeho Ábele z rukú Kaina teče.“ I řekl Adam: „By snad nezabil Kain Ábele, rozlučme je rózno a učiňma jima každému přiebytek!“ I učinili Kaina voráčem a Ábe[201v]číslo strany rukopisule