[45]číslo strany rukopisuv životě svém nosí a dítky plodí, takovéť Bohu slouží. Vzáctnáť jest věc sloužiti králi zemskému: mnohem vzáctnější tomuto králi nebeskému. Takovéť zlatou korunu míti budou, ne jeptišky zahálčivé, řádu a ustanovení božímu odporné, Boha ustanovením lidským ctíti chtějící (Mat. 15). Toť jest koruna, toť největší ozdoba, to největší čest a poctivost, toť požehnání a pochvala ženy, když v požehnání božím dítky plodí a je v pobožnosti vychovává a cvičí.

Jestliže se pak v tom svém povolání ženy ctné s křížem, aneb s nebezpečenstvím života a zdraví potkávají, velikého potěšení odtud docházejí, kdyžto pobožně váží, kdo na ně ten kříž vkládati ráčí, totiž Bůh. Bůh zajisté mluvil k Evě: Já rozmnožím bolesti tvé. Neřekl satan, ale já uzkosti tvé rozmnožím. Dobřeť jest tedy s vámi, ó, ženy ctné, že upadáte, což sobě David vinšoval a volil, v ruce božské, a ne v ruce lidské neb ďáblové. Ta [46]číslo strany rukopisutedy pokuta není bič satana neb katana, ale Otce vašeho nejmilostivějšího metlička spasitedlná, a ten kříž váš jest kříž svatý, jakž to Pán Kristus jistí, když kříž, trápení a protivenství lidi svatých s křížem a s trápením vaším srovnávati ráčí u svatého Jana v kap. 16. Myslte, ó, počestné rodičky, že ne náhodou, ne všetečně samy v to nebezpečenství ste přišly, Bůh na vás kříž ten vzkládati ráčí. Bůh jest věrný, na vás víc, než byšte snésti mohly, nevzloží. Jestli pak nětco těžšího vzloží, nésti pomůže a ruku svou pod kříž váš podloží. Tomuť se ovšem věřiti má, že Bůh jest všemohoucí a že by dobře beze vší nesnáze mohl každému spomoci, poněvadž ruka jeho není ukrácena. (Izaj. 59). Že pak to nečiní, té věci příčiny své, nám neznámé[by]neznámé] neznáme, míti ráčí, jen, ó, ženy dobré, svědomí Bohu zachovati hleďte, tedy bolest, soužení i samou smrt, jestli by Bůh to tak míti chtěl, mysli volnější podniknete. Bůh sám početí dává, protož s plodem poča[47]číslo strany rukopisutým