[49]číslo strany rukopisukříži jemu a církvi jeho sloužily a potom milosti a života věčného dědičky byly. Tak zajisté i svatý Petr je dědičky života milosti jmenuje. (I Petr 3).

III. Těšiti se mají ženy, že jim, jakž svatý Ambrož píše, z hříchu milost jest učiněna, nebo ač Bůh na ně soužení vskládá, však jich posiluje, bídu na tělo klade a je od bídy duše rozhřešuje. Ač jest bolestné, těžké a strastné dítek plození, však proti mukám věčným pekelným, které Bůh odňal, jest otcovské trestání. Majíť[ce]Majíť] Magiť se tedy trpělivě Bohu poddávati, vůli svou k vůli boží nakloňovati a Bohu díky činiti, že je bolesti a trápení věčných tak dobrotivě sprostil a trestáním otcovským navštivil. Kříž ten ženský jest kříž milostivý. Ženy zajisté s Evou pro své neposlušenství zasloužily věčné smrti. Od té je Bůh sprostil a tento kříž lehčejší a břemeno milostivější na ně vzložiti ráčil. To ženám pilně znamenati sluší. Daleko jinší měl kázaní Bůh po pádu k ženě [50]číslo strany rukopisunežli k hadu ďáblu. Hada zajisté a satana na věčnost zavrhl a jemu zlořečil proto, že on toho zatracení původ byl. Ženu pak, ač pokutou těžkou tělesnou potrestal, však ji na věčnost nezavrhl, aniž ji zlořečil, ale proto semeno požehnané, totiž Krista, který se z ženy naroditi měl, ji zachoval a spasiti zaslíbil. Lépeť jest zde časně otcovskou kázeň nesti a potom věčné radosti a slávy užívati, nežli zde časně bez kříže býti a potom věčně zahynouti.

IV. Veliké potěšení rodičky křesťanské v uzkostech těch svých sobě vzíti mohou, když myslí, že nejsou samy kříži tomu poddány, ale že jim ten smutný los s mnohými jinými slavnými i svatými ženami obecní jest. Mnohé ženy svaté před nimi v těch těžkostech byli a jiné ještě po nich budou. Matrona ta nejsvětější Ráchel jednoho toliko syna měla a při porodu druhého duši pustila a to se zarmouceně stalo na cestě, v poli, když s Jákobem radostně k tchánu svému Izákovi šla a již již se s ním[cf]ním] nim shledati a vítati měla. A ja[51]číslo strany rukopisukož