ja[51]číslo strany rukopisukož na cestě umřela, tak i u cesty té jest pohřbena. Pro dalekost cesty jí Jákob při Hebronu v hrobích otců svých pohřbiti nemohl. Řekneš: Poněvadž bylo blízko Betléma, proč jest ji tam nesti a pochovati nedal? Odpověd: Svatí ani po smrti nechtěli se k modlářům přiměšovati, nebo tehdáž v Betlémě pohané byli, teprva po dvou stech letech lid boží, synové Izraelovi, tam se z Egypta dostali. Nemajíť tedy i těchto naších časů ženy přílišně sobě hořekovati, jestli by i ony s těmito svatými matronami vůli a řízení božímu podrobeny byly, mají mysliti, že Ráchel porodila u Efráty neb Betléma, a se těšiti, že ten,kterýž se v Betlémě svatý narodil, matron počestných všecky bolesti posvětil, aby nemohly nic škoditi jejich duši, a kterýž umírající Ráchel přítomen byl, ten posavad ctným rodičkám v sebe vzývajícím přítomen jest a přítomen býti slibuje. Ta všecka soužení nepocházejí od Boha hněvivého, jináče by Bůh tak nezsoužil ženy svaté, neumo[52]číslo strany rukopisuřil by byl Ráchel, ale místo radosti časné[cg]časné] čaſne na čásek kratičký trvající chce dáti radost věčnou všem ženám pobožným, které by koli u víře a pobožnosti setrvaly do smrti.

V. Přede všemi pak věcmi ženy takové před oči sobě klásti mají ten svrchovaný a nejdokonalejší příklad syna božího a povážiti, jak on kruté a nejtěžší ne za svou, ale za naši příčinou muky a bolesti snesl, nebo z jeho těla krvavé krupěje až na zemi padaly. Žalostivě také jako člověk upěl, lkal, naříkal, že od Boha opuštěn jest, potom s největším křikem v bolestech největších, na kříži jsa přibit, duši svou vypustil. Taková Kristova utrpení, ty jeho bolesti, jakož za jiné, tak i za zdraví a spasení rodiček moc měly. Kristus svým utrpením i za hříchy ženské dosti učinil a jim jejich těžkého kříže posvětil, příčinu věčného jejich zatracení odňal a to spůsobil, aby smrt jakož jiných všech věrných, tak i rodiček křesťanských snesitedl[53]číslo strany rukopisunější