ženských jest hřích, a to neposlušenství a spoura, s nevděčností, pejchou, a ukrutností spojena. Kdyby byla Eva v stavu nevinnosti setrvala, byla by jak ona, tak i jiné všecky ženy, dcery její, z zvláštním zalíbením a s radostí srdce nám dítky rodily. Rovně jako panna to má za rozkoš, za poctivost a ozdobu věnec na hlavě nositi, tak i ženy byly by měly za zvláštní rozkoš, slávu a radost dítky na svět roditi. Ale že hříchem Boha urazily, tu pokutu nésti musejí, pro ten hřích dítky mdlé, nedůživé, smrtedlné na svět rodí. Kdyby byly nezhřešily, byly by děti silné, zdravé, nesmrtedlné, k slávě a radosti věčné rodily, byly by beze vší těžkosti a tesknosti, s velikou slávou a rozkoší plod nosily v životě, tak jako krásnou korunu na hlavě. A jako Panna Maria, což píší někteří, bez bolesti Krista porodila, nebo při početí jeho nebylo hřícha, tak také kdyby hřícha nebylo a kdyby ženy bez hřícha počínaly, také by bez kříže a bolesti rodily.

II. K tomu přistupuje, že my, lidé, tak porušení jsme, že přirozený ten neduh hříchy každodenními z husta a těžce rozmnožujeme, a pohlaví ženské má své zvláštní vady, mdloby, nedostatky, ženy zajiste mnohé sou aneb hněvivé a hněvem sobě samy i plodu škodí, sou nevhodné, sou mnohé hned od přirození pyšné, k pejše a k nádhernosti schopné, k nenávisti a závisti bližním naklonné. Pejcha a nenávist mnohých obyčejně se přidrží. Pejchají, tato že bohatá, jiná že krásná, jiná že vzáctného rodu, pročež Bůh ten kříž těžký na ně vkládati a je jako v uzdičku svou pojímati ráčí, aby se pod mocnou ruku boží kořily, a to že mdlé nádoby a bídné stvoření boží sou, poznávaly. A jistě kdyby ženy na to často a osvíceně myslily, jakému kříži, k jakým strastem a bídám Bůh je poddal, tak zlé, pyšné, svárlivé, hněvivé by nebyly, ale v tichosti a v pokoře před Bohem i před lidmi by chodily a život svůj vedly, byť pak i bohaté, vzáctné a slavné u světa byly. Nebo Bůh tomu kříži a těm strastem ne jen