nečiniti, poněvadž Bohu a rodičům žádný se nemůž rovným odplatiti. To starší Tobiáš dobře v mysl vkládal synu svému Tobiášovi mladému řka: Slyš, synu, v poctivosti míti budeš matku svou po všecky dni života jejího, nebo pomněti máš, jaká a kterak mnohá nebezpečenství trpěla v svém životě pro tebe.

II. Naučení mají tuto i muži, poněvadž ženy tak těžký kříž nesou, poněvadž takovými se všech stran před porodem, v porodu i po porodu uzkostmi a bídami svírány bývají, kteréž by s těžkem muž nejsilnější trpělivě snésti mohl, aby s uctivostí o ženském pohlaví smyslili a s nimi zvlášť v těhotnosti jejich mírně a dobře nakládali, za ně se věrně Bohu modlili, je modlitbám vší církve a pobožných lidí poroučeli, litost pobožnou a čitedlnost bíd jejich měli, poněvadž sou hlava jejich, ochráncové jejich, nýbrž vlastní tělo jejich. Mají také rozšafní býti a nešťastných novin a smutných doma neb jinde stalých hned a pojednou před ženami těhotnými nemají usty plnými hlásati a zvěstovati. Ta věc jim působí někdy předěšení, někdy potracení, někdy i smutnou smrt. V kníhách Král. I v kap. 4. se píše, že manželka Fineesova, jsouc těhotná a porodu blízká, když uslyšela, že Izraelští od Filistýnských jsou poraženi, že i manžel její zabit a archa boží odňatá, obořily se na ni uzkosti její, i porodila a umřela. Dobře řekl Šalomoun v Přísloví v kap. 25: Jako voda čerstvá člověku žížnivému jest vděčná, tak poselství dobré občerstvuje duši. Ale jako poselství a novina dobrá obveseluje, tak poselství zlé a smutné velmi rmoutí a začasté i smrt přináší.

III. Naučení tu mají i jiní všelijací lidé, že nemají rodičkám křesťanským v bolestech se kvaltujícím láti, domlouvati aneb jim se posmívati, což mnohé ženy ukrutné, tvrdé a nevlídné činí. Poněvadž milostivý Pán Bůh sám jim to ve zlé neobrací, ale naději