nebem, když s Jakobem, svým milým manželem, k Betlému šla a putovala, a již již k Izákovi, tchánu svému, přijíti měla a v naději se těšila, že ho s radostí spatří. Toť byl kříž krutý Jákoba. Netoliko pak kříž těla, ale i kříž a sevření srdce snášejí ženy těhotné. Smutná a těžká mají myšlení pro budoucí nebezpečenství, nebo nevědí, jak se jim zvede, zdali se pozdraví, čili umrou, zdali šťastně porodí, či do hrobu půjdou, a kam se koli obrátí, obraz smrti jim před očima stojí, všudy bolest, všudy uzkost, neboť jim tehdáž žádný spomoci nemůže kromě Boha, na jehožto samého pomoc jedna každá očekává. Ten tedy kříž jest muka mysli i těla, s posledním nebezpečenstvím života spojen, a nad nějž nic těžšího, nic krutějšího není.

Ne bez příčiny tedy ona Medea, královna Kolchycská, ač žena heroitská, říkala, že by raději třikrát v bitvě proti nepříteli se postavila, nežli jednou ku porodu pracovala. A posavad nato pobožné matrony naříkají, že není muže, kterýž by věřiti z cela mohl, jaké uzkosti těla a svírání srdce snášejí, když tím spůsobem s smrtí jako v zápas jíti musejí. Erasmus napsal, že jest práce nejtvrdší a umění nejtěžší, dítky roditi.

Z tohoto knížky této druhého artikule:

I. Naučení mají sobě vzíti křesťanské dítky, poněvadž je jejich milé matky, netoliko s mnohou obtížností v životě svém nosily, s bolestí mnohou na svět zplodily, ale i s velikou starostí, prácí a péčí i nákladem vychovaly, mají na to pamatovati, vděčnost prokazovati, rovnou čest tak dobře matkám, jako otcům činiti, o nich se vší uctivostí mluviti a smysliti, posuňky nestydatými, slovy tvrdými a svévolnými neurážeti, k vůli jejich z cela se nakloňovati a jich jako velebnosti ňáké a pokladu znamenitého sobě vážiti a šetřiti. Summou, po Bohu ve cti největší míti, jim sloužiti, jich poslouchati, bez vůle jejich, s vůli boží se srovnávající, nic nečiniti,