[37v]číslo strany rukopisuživot všecky, veň úfají, obluzuje a tak všem nejist jest, že se všem posmievaje, všemi[afh]všemi] wſſyemi naposledy smentí. Toť jest ten život přelštěný[afi]přelštěný] przyelſſtieny a přelstivý[afj]přelstivý] przielſtiwy, ještoť nutí zloděje[afk]zloděje] zlodiegie, aby kradli, hněvivého, aby se unáhloval, a křivého, aby všem neprávě činil. To jest ten život omylný, ješto člověka k hřiechu vede a na zlé vždy radí. Proněžto často člověk to, ješto i pomysliti hrozno jest, učiniti musí. A protož vše, což zde trpíme, brzkým se[afl]se] ſie během skoná, ale což jest na onom světě trpěti, to nikda skonánie nemá. Proněžto, milé sluhy Boží, nepostúpajte řečem[afm]řečem] rziecžem obludným, chytrostem diáblovým, ale mile pro Jezu Krista svú krev prolíte.“
A když tu řeč[afn]řeč] rzyecž sv. Šebestián k těma svatýma bratřencoma mluvieše, tehda jedna paní jménem Zoe, hospodyně Nikostratova, v jeho domu ta dva sv. věžiešta, a ta bieše němá, před sv. Šebestiánem padši, poče ruce spínati, znamenie dávajíci, aby se[afo]se] ſie nad ní sv. Šebestián smiloval. Tehda sv. Šebestián vece: „Jsem li já sluha Boží a jest li to vše pravda, co jest tato žena z mých úst slyševši[afp]slyševši] ſlyſſiewſſy uvěřila, rač otevřieti jejie usta ten, ješto jest sv. Zachaři, svému proroku, usta otevřev, řeč[afq]řeč] rziecž navrátil.“ Jakž to sv. Šebestián vece, tak žena zavola a řkúc: „Požehnané promluvenie úst tvých a blažení sú všickni, ješto tomu, což[afr]což] cžozs s ty řekl, věřie. Neb sem já anděla viděla, an před tebú kniehy otevřené drží, na nichžto vše, což s ty mluvil, bylo psáno.“ To její muž Nikostrat uslyšav, před nohami sv. Šebestiána[afs]Šebestiána] Sſebeſtianem padl, jeho prose, aby jemu ráčil vinnu odpustiti. A inhed ta dva svatá Marcelliána a Marka z vězenie zprosti, vele jim volně pryč jíti. Ale ona nerodišta, nechtiec svatých mučedlníkuov koruny ztratiti. A takú milost svatého Šebestiána řeči Buoh bieše dal, že netolik tú dvú svatú ku pokornému trpení bieše potvrdil, ale otce i mateř s mnohými jinejmi ženami na křesťanskú vieru obrátil. A ty všickny[aft]všickny] wſſicžkni bohobojně kněz Polikarpus pokřtil. Zatiem starosta ciesařuov, jenž tehdy v Římě[afu]Římě] Rrzymie vládnieše, neduživú nemoc pracně trpieše. A když svatého
