cie[245v]číslo strany rukopisusařovi Diokleciánovi jednoho obraza pohanské modly rýti nechtěli ani se modlám modliti, kázal je[gby]je] gie ciesař uzlovatými biči bičovati. A potom v uolověné truhly živi jsúc vloženi a tak v moře vrženi. A tak se Bohu dostali. Amen. To se jest dálo po Božím narození dvústého osmdesátého čtvrtého léta.
O svatém Teodoru, mučedlníku Božiem, tuto praví[gbz]praví] prawie et ceteracizojazyčný text
Svatý Teodorus, Boží mučedlník za[gca]za] ža ciesaře Diokleciána[gcb]Diokleciána] Dyoclecžyana pro vieru křesťanskú mučen jest. Jemužto když starosta ciesařuov modlám pohanským modliti se[gcc]se] ſie kázal, ač by chtěl na ciesařově dvoře v rytieřském stavu opět jako dřieve vzácen býti. Jemužto svatý Teodorus odpovědě a řka: „Já jsem sluha mého pravého Boha a jeho syna Jezu Krista.“ Jemužto starosta ciesařuov vece: „Tehda Buoh tvuoj syna jmá.“ K tomu svatý Teodorus vece: „Ovšem syna jmá.“ K tomu starosta vece: „Muožem li jeho poznati?“ K tomu svatý Teodorus vece: „Ovšem muožete jeho poznati i k němu přistúpiti.“ V tu dobu svatému Teodorovi jistý den vložichu, aby vejda v pohanský chrám, modlám se[gcd]se] ſie modlil. A když ten čas přijide, tehda svatý Teodorus, do chrámu všed, oheň tajně podnietil a chrám i s modlami spálil. Na něhožto když jeden pohan zavolal, z toho jemše svatého Teodora, v žalář vsadili, aby tu umřel hladem. Jemužto se[gce]se] ſie Syn Boží zeviv v žaláři, promluvil k němu a řka: „Jměj se[gcf]se] ſie dobře, muoj milý sluho, Teodoře, neb já vždy s tebú jsem.“ A jakž to brzo vece, tak pojide do žaláře mnozstvie překrásných lidí i počechu s ním svaté modlidby a žalmy pieti. To žalářové starosty uzřevše, velmi se užasše, pryč utekli. Potom odtad svatého Teodora vyvedše, počechu jeho nutiti, aby se pohanským modlám modlil. Jimžto svatý Teodorus vece: „Darmo o to chodíte, byšte mě páléc mučili,
