ho[234v]číslo strany rukopisuspodyně ostavena, ale mně má násilím odjata. Protož, milý Hospodine, rač již obleviti, nedopúštěj[fmw]nedopúštěj] nedozpuſſtiey mých úst proti tobě nepokorně mluviti, rač mě již v mých ztrastech utěšiti.“ To řek svatý Eustachius[fmx]Eustachius] Euſtychyus, [s]text doplněný editorem velikým pláčem do jedné ulice jide. A tu jedni lidé jeho uzřevše[fmy]uzřevše] vrziewſſe, člověka matného[fmz]matného] matureho, nájem jemu dali, aby hajným byl. A syny jeho v jiné ulici biešta, znajíce se[fna]se] ſie z uobyčeje, ale biešta bratry byla, toho nevěděšta. Matka také jich, ješto na mořském břehu[fnb]břehu] brziehu stavena byla, aj, Boží stráž nad sebú měla a s velikú ctí od toho mořského přievozníka bez[fnc]bez] be poškvrny preč puštěna.
Tehda, když těch časuov ciesař [s]text doplněný editorem svými Římany od jedněch[fnd]jedněch] giedniech svých nepřátel mnoho příkazy trpieše, rozpomenul se[fne]se] ſie na[fnf]na] Nn svatého Eustachia, svého milého i tak vzácného rytieře[fng]rytieře] rytierzie, tak jest často proti césařovým protivníkóm svítěžsky[fnh]svítěžsky] ſwitiiežſky se[fni]se] ſie jmíval, poslal po všech[fnj]všech] wſſiech vlastech, aby jeho hledali. A kto by jeho nalezl, veliké dary slibuje[fnk]slibuje] ſlibugie dáti. Mezi nimižto[fnl]nimižto] niemižto posly dva rytieře[fnm]rytieře] řytierzie, ješto někda v Římě svatému Eustachovi slúžila, byla do té ulice, ješto svatý Eustachius bydléše, náhodú přijedešta[fnn]přijedešta] przigiedeſſta. Jichžto, jak svatý[fno]svatý] Snaty Eustachius[fnp]Eustachius] Euſtacyus zazře[fnq]zazře] zazrzie, tak je[fnr]je] gie ihned poznal a ihned se[fns]se] ſie poče[fnt]poče] poczie zamucovati, rozpomínaje[fnu]rozpomínaje] rozpominagie se[fnv]se] ſie na svój dřevnie[fnw]dřevnie] ddrziewnie tak velebný stav i poče[fnx]poče] pocžie ihned řéci[fny]řéci] rzieczy: „Hospodine milý, jakež sem náhodú tato dva rytieře[fnz]rytieře] Ryterzie, nic se[foa]se] ſie nenaděje[fob]nenaděje] nenadiegie, uzřel[foc]uzřel] vzrziel, takež mě rač na tom utěšiti, abych mohl někda ještě[fod]ještě] gieſſtie svú hospodyni viděti, o svých dětech nic neřku, neb vědě, že sú od zvěři snědeny.“ Netáhl toho dořéci svatý Eustachius, až hlas z nebes k němu přišel a řka: „Měj se[foe]se] ſie dobře[fof]dobře] dobrzie, Eustachí, a nerozpakuj se[fog]se] ſie, neb tě skóro k veliké cti navrátím a svú hospodyni [s]text doplněný editorem svýma dieťatma[foh]dieťatma] dietama v malých dnech uzříš[foi]uzříš] vzrzieſs.“
A když tak jda, ta dva rytieře[foj]rytieře] rytierzie utka, ana jeho nic nepoznašta, ale tázati počešta a řkúce: „Ctný muži, znáš li jednoho[fok]jednoho] giednoho člověka, jemužto dějí Placidus? Zda jest do těchto vlastí přišel [s]text doplněný editorem svú paní a [s]text doplněný editorem svýma
