ho[234v]číslo strany rukopisuspodyně ostavena, ale mně má násilím odjata. Protož, milý Hospodine, rač již obleviti, nedopúštěj[fmx]nedopúštěj] nedozpuſſtiey mých úst proti tobě nepokorně mluviti, rač mě již v mých ztrastech utěšiti.“ To řek svatý Eustachius[fmy]Eustachius] Euſtychyus, [s]text doplněný editorem velikým pláčem do jedné ulice jide. A tu jedni lidé jeho uzřevše[fmz]uzřevše] vrziewſſe, člověka matného[fna]matného] matureho, nájem jemu dali, aby hajným byl. A syny jeho v jiné ulici biešta, znajíce se[fnb]se] ſie z uobyčeje, ale biešta bratry byla, toho nevěděšta. Matka také jich, ješto na mořském břehu[fnc]břehu] brziehu stavena byla, aj, Boží stráž nad sebú měla a s velikú ctí od toho mořského přievozníka bez[fnd]bez] be poškvrny preč puštěna.
Tehda, když těch časuov ciesař [s]text doplněný editorem svými Římany od jedněch[fne]jedněch] giedniech svých nepřátel mnoho příkazy trpieše, rozpomenul se[fnf]se] ſie na[fng]na] Nn svatého Eustachia, svého milého i tak vzácného rytieře[fnh]rytieře] rytierzie, tak jest často proti césařovým protivníkóm svítěžsky[fni]svítěžsky] ſwitiiežſky se[fnj]se] ſie jmíval, poslal po všech[fnk]všech] wſſiech vlastech, aby jeho hledali. A kto by jeho nalezl, veliké dary slibuje[fnl]slibuje] ſlibugie dáti. Mezi nimižto[fnm]nimižto] niemižto posly dva rytieře[fnn]rytieře] řytierzie, ješto někda v Římě svatému Eustachovi slúžila, byla do té ulice, ješto svatý Eustachius bydléše, náhodú přijedešta[fno]přijedešta] przigiedeſſta. Jichžto, jak svatý[fnp]svatý] Snaty Eustachius[fnq]Eustachius] Euſtacyus zazře[fnr]zazře] zazrzie, tak je[fns]je] gie ihned poznal a ihned se[fnt]se] ſie poče[fnu]poče] poczie zamucovati, rozpomínaje[fnv]rozpomínaje] rozpominagie se[fnw]se] ſie na svój dřevnie[fnx]dřevnie] ddrziewnie tak velebný stav i poče[fny]poče] pocžie ihned řéci[fnz]řéci] rzieczy: „Hospodine milý, jakež sem náhodú tato dva rytieře[foa]rytieře] Ryterzie, nic se[fob]se] ſie nenaděje[foc]nenaděje] nenadiegie, uzřel[fod]uzřel] vzrziel, takež mě rač na tom utěšiti, abych mohl někda ještě[foe]ještě] gieſſtie svú hospodyni viděti, o svých dětech nic neřku, neb vědě, že sú od zvěři snědeny.“ Netáhl toho dořéci svatý Eustachius, až hlas z nebes k němu přišel a řka: „Měj se[fof]se] ſie dobře[fog]dobře] dobrzie, Eustachí, a nerozpakuj se[foh]se] ſie, neb tě skóro k veliké cti navrátím a svú hospodyni [s]text doplněný editorem svýma dieťatma[foi]dieťatma] dietama v malých dnech uzříš[foj]uzříš] vzrzieſs.“
A když tak jda, ta dva rytieře[fok]rytieře] rytierzie utka, ana jeho nic nepoznašta, ale tázati počešta a řkúce: „Ctný muži, znáš li jednoho[fol]jednoho] giednoho člověka, jemužto dějí Placidus? Zda jest do těchto vlastí přišel [s]text doplněný editorem svú paní a [s]text doplněný editorem svýma
