ni[201v]číslo strany rukopisumi sjednali, abyšta sama jediná spolu bojovala, a kterýž by z nich zvítězil[edc]zvítězil] zwitiežil, aby ten mocně nade všemi kraloval[edd]kraloval] krakowal. A to bylo tak utvrzeno[ede]utvrzeno] vtſwrzeno, ktož by kterému z nich měl pomoci, aby byl inhed osečen[edf]osečen] oſiecžen a v Dunaji utopen. Tehda ciesař Eraklius, vešken se Bohu poručiv a znamením[edg]znamením] zamenim svatého kříže[edh]kříže] krzyzie s velikým náboženstvím se ostraživ, v tom boji z Boží pomocí slovutně[edi]slovutně] ſlowuotnie svítězil, tak že se[edj]se] ſie všickni s nepřátelské strany, svatú vieru přijemše, pokřtili. A odtad se se vší vojskú pozdvih[edk]pozdvih] pozdwich, [k]text doplněný editorem královi Kozdroe jel a jeho, an na zlatém stolci sedí, nalez, promluvi k němu a řka: „Proto, že si dřevo sv. kříže[edl]kříže] krzyžie jakž takž podlé tvého hrubého zámysla poctivě choval, dávajiť to na vóli, chceš li svatý[edm]svatý] ſwtay křest přijieti, máloť ujma, při království tě ostavím. Pakli toho nechceš učiniti, svým tě mečem zabím a hlavu setnu tvú.“ A když král Kozdroe po té řeči nikterakž postúpiti[edn]postúpiti] poſtupipi nechtěl, tehda Eraklius ciesař, svuoj meč vytrhna[edo]vytrhna] wytrna, na tom miestě hlavu jemu sťal a pro počestie králového stavu[160]znění podle rukopisu Pasionálu muzejního (KNM III D 44), původní znění: počestně králového sťa jeho pochovati kázal a jeho syna mlašého, jenž tu při něm deset let vstář[edp]vstář] wſtrz bieše, pokřtiv, královstvie[edq]královstvie] kraloſtwie jeho otce jemu vzal a tu jeho drahú věži obořiv, střiebro vojanóm rozdal, ale zlato a drahé kamení[edr]kamení] kamni na zrušené kostely, ješto byl ten král Kozdroe zrušil, podlé toho, jakž se jemu podobno vidělo, byl obrátil.
Potom odtad dřevo svatého kříže[eds]kříže] krzyžie vzem do Jerozaléma nesl. A když z hory Olivecké k městu se blížíše, jeda u veliké ciesařské[edt]ciesařské] Czieſazſke slavnosti, chtieše tú branú vjeti, ješto Jezus Kristus k svému utrpení se přibližuje, bieše na oslíku pokorně vjel. V tu hodinu v té bráně zed sestúpila a tak se spojila, jako by jedna zed[edu]zed] žed byla. A když se ciesař s svými lidmi tomu poče diviti, v tu dobu vozřevše se uzřeli, ano anděl, skvúcí kříž v ruce drže, na zdi nad branú stoje, mluvě k nim a řka: „Kdyžto všemohúcí král nebeský skrze tuto bránu na umučení jel, to jest tak pokorně učinil, že jest všemu světu zřejemně příklad ostavil.“
