[198v]číslo strany rukopisuodlože mysl od tohoto světa, dajž se vešken svému Spasiteli Jezu Kristu.“ K niežto Adrianus promluvi a řka: „Otejdi nynie[ebd]nynie] nenie, má milá hospodyně. A kdyžť se čas našeho skonánie přiblíží, k tobě přída povím, aby byla při našem skončení[ebe]skončení] ſkoncženie.“ A tak ona učinila, svého hospodáře uposlúchavši, jeho jiným svatým, jižto s ním v žaláři biechu, aby jeho u vieře potvrzovali, poručivši, domuov se vrátila.
Potom uznamenav svatý Adrianus, že se jich skonánie blíží, stráži žalářové udařiv a jiné svaté u vieře potvrdil a do svého se[ebf]se] ſie domu vrátil s tím úmyslem, aby jeho hospodyně Natalia, s ním se vrátieci při jich skončení byla. To jeden člověk uzřev, že Adrianus jde domuov, předběhna povie hospodyni jeho a řka: „Tvuoj hospodář puštěn a k toběť jde.“ K tomu ona vece: „Nevěřím tomu. A Buoh toho nedej, by muoj hospodář od tak svatého tovarystva byl odlúčen.“ Netáhla toho řéci, až jejie jeden čeledín, v duom vběhna, vece: „Paní, praviť dobrú novinu, pán náš puštěn jest.“ Ona to uslyševši, domnívajíc se, by pro vieru svatú trpěti nechtěl, a proto utekl, poče žalostivě[ebg]žalostivě] zaloſtiewie plakati, a když jeho, an jde zdaleka, zazře, vzchopivši se dveře[ebh]dveře] dwerzie před ním zavřela[ebi]zavřela] zazrzela. I poče k němu ze dveří mluviti a řkúci: „Nemáš se mnú nic činiti proto, že od Boha běžíš. Buoh toho nedej, bych s tiem mluvila, ješto jest svého Hospodina zapřel[ebj]zapřel] azprzel. Ó, přenešťastný, pověz mi, kto tě jest k tomu přinutil, aby to počal, jehožto s konati nechtěl[ebk]nechtěl] necltiel, prvé než jest střela k tobě přiletěla, až jsi zastřelen, prvé než jsi bit, až tě bolelo, prvé než si co pro vieru křesťanskú trpěl, až jsi utekl. Ba, pověz[ebl]pověz] powiež mi, co jest to, ještoť tě od tak svatého tovařistva lúčí? A to sem o tobě inhed dávno myslila, kterak by to mohlo býti, by tak z hrubého národa pohanského mohlo co věrného býti. Běda nebožičce mně neščastné, co učiním, že dána sem za toho, jenžto jest z národa boha neznámého. Nedáno mi od Boha to ščestie, bych mohla asa v jednu ho[199r]číslo strany rukopisudinu[157]hodinu] na přelomu folií je omylem opět vytištěna část textu: ščestie, bych mohla asa v jednu ho
