[198r]číslo strany rukopisuumučen jest od Maximiána ciesaře. O tom se tak píše, že když Maximianus ciesař v tom slovutném městě, jemužto Nikomedia jmě bylo, diáblovým modlám obět obětováše, tak veliká pohroma tehdy na křesťany bieše, že druh druha, súsed súseda, někteří pro strach umučení[eax]umučení] vnuczeni, někteří pro dary, někteří ciesařovi k libosti na smrt křesťany vodichu. Mezi nimižto tři a třidceti[eay]třidceti] trzydcžeti křesťanuov pohané jemše před ciesaře přivedli. Jimžto césař vece: „Azda ste neslyšeli, kterak veliká pokuta v tomto městě na křesťanstvo ustaveno jest?“ Jemužto křesťané odpověděchu: „Dobře sme slyšeli[eaz]slyšeli] lyſſeli, ale tomu sme se ústavně[156]v Pasionále kališnickém je: ustaveni posmévali.“ To césař uslyšev, kázal je[eba]je] gie nemilostivě bičovati a jich usta kamením zbíti a potom je[ebb]je] gie v žalář vsaditi. K němužto jeden znamenitej rytieř na césařově dvoře jménem Adrianus přišed vece: „Zaklínaji vás skrze vašeho Boha Jezu Krista, povězte mi, které odplaty čekáte za tyto vaše trpké muky?“ K tomu křesťané vecechu: „Oko nevidělo, ani ucho slyšelo, ani v srdce[ebc]srdce] ſrdcže člověčí vpadlo to, co jest připravil Hospodin bojícím sebe.“ To Adrianus uslyšev, mezi ně vstúpiv, vece: „Počtěte mě mezi těmito, neb jich vieru křesťanskú[ebd]křesťanskú] krzeſtinſku dnes přijímaji.“ To césař uslyšav, kázal jeho v žalář vsaditi. Tehda jeho hospodyně jménem Natalia na sobě rúcho rozedřela, mniec, by pro jinú vinnu byl v žalář vsazen, že tajná křesťanka bieše. Ale zvěděvši, že pro vieru křesťanskú trpí, tomu se utěšivši, k žaláři přistúpivši a okovy svého hospodáře, svatého Adriana, i jiných svatých zcelovavši, k svému svatému muži řekla: „Blaženej jsi, milý můj hospodáři, svatý Adriane, neb si přišel k tomu bohatství, jehožto sú tobě tvoji[ebe]tvoji] twuogi přejší přítelé neostavili, jenžto zbožie tehdy tobě prospěšno[ebf]prospěšno] proſpiſſno bude, kdyžto ten čas přijde, v němžto nebude lze kupčiti, ani u přietele zajieti, ani od koho které pomoci čekati. Protož, milý hospodine,